11. Kapitola

16. prosince 2006 v 23:32 | Mary-Ane |  Láska a jiná trápení-HP
Další dny probíhaly značně chaoticky, museli jsme se skoro pořád učit ale taky jsme museli trénovat. Takže jsme chodili spát hodně pozdě, protože večer jsme měli tréninky a pak jsme se museli učit. Září se přehouplo v říjen a pořád byly dny hrozně monotóní-neslyšela jsem ze všech stran to, že mě Jack podvádí(jak bych očekávala) ale spíš otázky typu: Nejsi těhotná, jíš jako za dva... Dohánělo mě to k šílenství.

S Jacke jsme na sebe měli stále méně a méně času ale zdálo se mi že čím je ho méně, tím více si jich vážíme. Po skoro denních trénincích, které trvaly už něco okolo měsíce jsem usoudila, že můžeme povolit. Trénovali jsme jen dvakrát týdně ale bylo to jen zásluhou toho, že jsme byli opravdu dobře sehraní a většina družstva měla velký talent. Zahajující zápas se Zmijozelem se přibližoval mílovými kroky. Byl poslední víkend před zápasem. Dali jsme si dlouhý trénink. Celé odpoledne jsme byli na hřišti a snažili se docílit stoprocentiní úspěšnosti ve vyhýbání se potloukům. Skoro se nám to podařilo ale jeden z těch pitomých míčů mě trefil do hlavy a já padal dolů z koštěte... Víc si nepamatuju...
Pak si pamatuju jak ležím v posteli a kolem mě spousta lidí-napočítala jsem čtyři-Kate, Jack, James a Lisi. Ze všech stran se na mě hrnuly otázky-Je ti dobře? Nestalo se ti nic? ale ani slovo co se vlastně stalo.,,Co se stalo?'' zeptala jsem se když všichni umlkli. No víš dostala jsi potloukem do hlavy. Od Ricka takže to byla rána no a spadla si ze koštěte ale naštěstí jsme to s Jamsem viděli a stihli jsme tě zachytit...'' vysvětlil mi Jack. ,,Děkuju a nevíte...'' Nedořekla jsem. ,,Slečno Potterová vy jste vzhůru?'' řekla Madam Poppy. ,,Co vám na to mám říct?'' řekla jsem. ,,Měla jste otřes mozku, naštěstí jen lehký, večer vás pustíme pryč,ale teď vypijte tohle.'' podala mi nechutně vypadající břečku. Bez remcání jsem to do sebe kopla a bolest hlavy odstoupila někam do pryč. ,,Prosím nechte slečnu odpočívat snad jeden by tu mohl ještě chvilku zůstat ale ne dlouho...'' řekla ošetřovatelka a odporoučela se. ,,Tak my půjdem...'' řekl Rick a zatáhl Kate za rukáv.,,Jo jasně pak přijď.'' řeka Kate. ,,My půjdeme taky oba, potřebuješ si odpočinout a my bychom tě rozptylovali, hlavně jeden určitý z nás...'' řekl James, zakřenil se na mě a odtáhl Jacka, dřív než jsem se s ním mohla rozloučit. Jelikož jsem neměla žádnou zábavu, usnula jsem.
Asi kolem osmé-odhadovala jsem to podle tmy mě ošetřovatelka vzbudila, že prý můžu jít... Tak fajn ale slušivý obvaz přes hlavu mi zůstal...Díky. Odešla jsem pomalým krokem, směr společenka.
Uvítala mě tam banda lidí- bylo jich asi 9? Možná, musím je přepočítat: James, Jack, Kate, Tina, Georg, Blanch, Blake, Rick, Mick a Lisi... Aha tak jsem se spletla, bylo jich 10. Všichni mi řekli, že měli strach jestli se mi něco stalo, jestli budu moct hrát, a že to vypadalo strašně... Prostě obvyklý povídačky. Sedli jsme si ke krbu, tedy původní společnost. Povídali jsme si, co budeme dělat zítra v Prasinkách. Chodím tam hrooozně ráda, ať sama nebo s kamarády nebo- vlastně tentokrát to bude poprvé, co tam půjdu se svým klukem, jestli nebude mít jiný program. Kompletně mi všichni převyprávěli co se stalo na hřišti. Řeknu vám to ve zkratce, protože to byl děj dlouhý, oprvavdu tak, že velmi: Po mém skvělém nápadu s uhýbáním potloukům Ricka napadlo, že mi to oplatí a chtěl zkusit jestli uhnu jeho mega ráně(jak milé...). No a já jsem neuhnula ba co víc-hla jsem sebou takže mě to trefilo do hlavy. Naštěstí mě všichni pozorovali, tak si všimli, jak padám a James s Jackem si udělali takovej malej závod kdo mě zachrání. Nevyhrál ani jeden, ne jako že by mě nechali spadnout ale dolétli oba ve stejnou chvíli. Pak mě pomocí kouzla přenesli na ošetřovnu(,,Kdo by se s tebou chtěl tahat když jíš jak tank...''-Kate) a tam si mě převzala madam Poppy. Dál už jsem to znala sama, protože jsem se vzbudila.
Docela jsem se musela sama sobě smát ale za trest jsem se rozhodla, že bude trénink ve čtvrtek před zápasem... Poté co jsem jim to oznámila, ztuhly všem hráčům úsměvy na tváři ale protestovat se neodvážili. Asi v deset se někam ztratil James a Tina. Prostě se najednou zvedli a odešli ze společenské místnosti kdoví kam... Ale já to ani vědět nechtěla. Koukla jsem se na Kate a obě jsme se začaly smát. Asi po minutě, kdy na nás všichni nechápavě koukali jsme přestaly. Nejvyjukaněji koukal Jack tak jsem ho polibkem umlčela a pak se zvedla a řekla...:,,Vážení, jdu spát jsem nějaká mimo.'' a odebrala jsem se do ložnice. Na posteli jsem zahlédla lísteček:Ahoj zlato, půjdeš se mnou zítra do Prasinek? Odepiš mi a ten lísteček dej Křivonožkovi, mám ho vycvičeného takže si mě najde... Dobrou noc. Rychle jsem naškrábala odpověď(samo, že kladnou) a dopis dala podle instrukcí Křivonožkovi, ale před tím jsem ho vzbudila a surově vytáhla z jeho pelechu. Umyla jsem se a převlékla do tepláků, které používám na spaní a modrého tílka a vklouzla do postele. Byla jsem v ložnici sama, tak jsem neměla s kým kecat a okamžitě jsem usnula...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama