2. kapitola

29. prosince 2006 v 19:49 | Mary-Ane |  Jméno dodám-HP
Aby moje oblíbené nenechavce něco nelákalo považovat v názvu něco na způsob Brava, prostě je to o cestě, ne o ničem jiném!!!:D Sry, že tak pozdě, ale nebyla inspiration...A teď už bohužel je...Děkuju Mazlíkovi za to, že je a taky za to, že se mnou celej den trapčila jako Falešnej SantoSob a taky pro ní je tohle: VČELÍ KRÁLOVNA... NE! KOLEM NÍ JE JENOM BANDA TRUBCŮ... Děkuju moc všem, kteří ví, že je mám ráda, i když si to nikdy nepřečtou, tak dík...Ale tahle kapitola je hlavně dárek pro Charot, Uplakanou Vílu, děkuju moc za dárek a za to, že jsi...Vlastně se neznáme, ale mám tě i tak moc ráda... Tak začnu....

Ráno jsem nemohla dospat, hrozně jsem se těšila. Asi v sedm hodin jsem vyklouzla z postele a vyšla směr koupelna. Osprchovala jsem se a vyčistila zuby. V pokoji jsem se oblékla. Byl sice začátek září, ale venku bylo teplo, takže jsem si vzala sukni a tričko. Možná vás zajímá jak vypadám, tak vám to řeknu. Mám hnědé vlasy na ramena, modrošedé oči a vůbec jsem malá hodná holčička. Rozhodla jsem se, že je čas na změnu. Zavřela jsem oči a soustředila jsem se. Když jsem je zase otevřela, ze zrcadla na mě koukala asi jedenáctiletá holka s krátkými červenými vlasy a jasně modrýma očima-já. Usmála jsem se, mamka vždycky nosila krátké vlasy a pokoušela se je mít co nejvíc křiklavé, většinou se jí to dařilo...Bylo skoro osm hodin, rozhodla jsem se sejít nasnídat se. Táta už seděl u stolu, četl noviny a pil kávu. Pořád mě fascinují kouzelnické noviny a fotky, hýbou se. Na titulní straně byl ministr kouzel-Perci Weasly, který si právě potřásal rukou s čarodějnou s křiklavě růžovými vlasy...,,Co dělá mamka v novinách?!'' zeptala jsem se. Táta aniž by zvedl hlavu řekl:,,Byla jmenována nejvyšší bystrozorkou, divím se, i když Moody odešel, ale zrovna ona...'' a začal se smát. To bylo normální, rodiče si ze sebe často vzájemně dělali legraci, ale tentokrát to bylo odůvodněné, mamka nebyla z nejšikovnějších. Nasnídala jsem se a začala hledat tu mourovatou zrůdku. Kris byl schovaný pod stolem v obýváku. Asi se trochu vylekal, když jsem ho chytla a dala do košíku.
V deset hodin jsme vyjeli. Máme domek kousek za Londýnem. Cesta netrvala nijak dlouho a v půl jedenácté jsem už stála před přepážkou u nástupišť 9 a 10. ,,Jak to myslíš, projdi zdí?'' zeptala jsem se a pohlédla na tátu. ,,Prostě zavři oči a vyjdi naproti zdi, neboj, že do ní narazíš, prostě projdeš skrz.'' řekla prošel zdí. Fajn, nechá mě tu, když nevím jak to udělat, tak fajn, projdu zdí. Zavřela jsem oči a rozebehla se proti důkladně dělané přepážce. Když jsem už, už očekávala náraz, otevřela jsem oči a zjistila,že jsem úplně jinde. Kousek ode mě stál táta a bylo vidět, že potlačuje smích. Rozhlédla jsem se po nástupišti, nevím jak je to možné, ale ihned jsem zpozorovala Alici a rozběhla se k ní. Pozdravili jsme se a taky jsem věnovala tiché a ''příjemné'' Ahoj Davidovi.Ten si mě moc nevšímal, bavil se s nějakým hnědovlasým klukem. Našly jsme si s Alicí kupé a já se šla rozloučit s tátou. slíbila jsem, že budu psát. Nevím jak ta půlhodina uběhla, ale vlak se dal pomalu do pohybu. Obě jsme s Alicí mávaly, až nástupiště zmizelo z dohledu.
Cesta byla zábavná, povídaly jsme si, Alice mi snad milionkrát chválila nový účes, kdyby jen věděla... Taky se k nám přišel podívat její bratr a ten hnědovlasý kluk z nástupiště, musím říct, že jestli jsem někdy viděla, že se kluci chovají jako idioti, bylo to teď. Asi jsem to troch přehnala s hlasem, protože potom co jsem je seřvala se už neukázali...Pomalu se stmívalo, převlékly jsme se do hábitů a počkaly až vlak úplně zastaví. Vyšly jsme na ztemnělé nástupiště. Nade všemi žáky se tyčila jako rozhledna postava poloobra Hagrida. Ten svolal všechny prvňáky a odvedl je k loďkám. Nevím proč to udělali, ale k nám si přisedl ještě David a jeho kamarád. Co jsem komu provedla? Cesta byla úchvatná. Ve vstupní síni čekala stará, přísně vypadajicí čarodějka. Řekla nám ať počkáme, všichni jsme tedy čekali. Asi za pět minut se vrátila a odvedla nás do Velké síně.
Stoupli jsme si před stůl profesorského sboru. Postavila před nás stoličku s odřeným kloboukem, který začal zpívat...(píseň nebude, nejde mi teď dělat texty, ale může bejt Ewa Farna...) Když dozpíval, všichni začali tleskat. Profesorka začaly vyvolávat jména. Student se vždy posadil na stoličku a byl mu na hlavu dán klobouk. Chvíli klobouk přemýšlel a pak vykřikl jméno koleje. Jeden ze stolů vždy zatleskal(ne stůl, ale to co tam seděli) a tam si žák sedl. ,,Lupinová Anna!'' řekla profesorka. Vyšla jsem ke stoličce, sedla si. Profesorka mi položila klobouk na hlavu a on mi okamžitě spadl přes oči. Do ucha mi promluvil tichý hlásek:,,To bude těžké, máš chytrou hlavu to matce a odvahu po otci, kam tě poslat, kde vynikneš?''odmlčel se na malou chvíli, ale pak řekl:,,už vím...'' a další slovo vykřikl:,,NEBELVÍR!'' Zvedla sjem se ze židle, sundala si klobouk a vydala se ke stolu se lvem ve znaku. Byla jsem ráda, potřásla jsem si rukou s několika studenty a čekala, jestli se ke mě připojí Alice. Samozřejmě ji zařadil klobouk taky do Nebelvíru, ale Davida taky. Mezitím se do Nebelvírských řad připojil i Steve Malfoy, Davidův kamarád. Po proslovu ředitele školy Albuse Brumbála se na mísách objevilo jídlo. Bylo to velmi dobré. Po večeři nás prefekt a prefektka odvedli na kolej a řekli nám heslo. Společenská místnost byla úchvatná. pak nás prefektka dovedla do dívčí ložnice, kufry už byly nahoře. V ložnici jsme byly: Já, Alice, Simone Smithová a Elisa Pittová. Měla jsem postel vedle Alice a Elisi. Dlouho jsme si povídaly až jsme kolem půlnoci usnuly a zdálo se nám o prvním školním dni...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lovable Lovable | E-mail | Web | 29. prosince 2006 v 20:04 | Reagovat

supéééééééééééééééééééééééééééééééééééééééér....jsem zvedavá co z toho bznikne!!!

2 Mary-Ane Mary-Ane | E-mail | Web | 29. prosince 2006 v 20:05 | Reagovat

No to já taky...

3 Sabka22 Sabka22 | Web | 30. prosince 2006 v 15:32 | Reagovat

Avooj necela by si sprateliť blog?ak hej napíš pls na moj blog xo)

4 Kaam Rooky Kaam Rooky | Web | 1. ledna 2007 v 14:15 | Reagovat

Začíná to pěkně, doufám, že pokračování bude stejně dobré =o)

5 Kris Kris | Web | 27. dubna 2007 v 16:15 | Reagovat

co ta děsná barva textu?:-D Strašně mi to připomíná věci, který jsem psala já, když mi bylo tak 11-15/16, má to stejný kouzlo a taky stejný "problémy" nebo "chybičky". ale jsem fakt zvědavá, co se z toho vyklube... P.S.Pokud stojíš o konstruktivní kritiku: míň vysvětlovat, nudí to a míň kopírovat knížku, jasně, můžeš použít prostředí atd. ale aby to nebyl přepsanej HP s jinými jmény... snaž se vymyslet něco originálního, novýho. držim palce:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama