4. Pravý začátek

5. prosince 2006 v 18:50 | Ellinea |  Vše jinak-HP
Taaaakže....modně krátká, nedobrá a je to spíš pokráčko té 3. ale klidně si to přečtěte....na vlastní nebezpečí....;-))

4. Kapitola-Pravý začátek
Poté co vylezl z vlaku začal si shánět kočár s neviditelnými koňmi. Sedl si s nějakými páťáky a Harry si byl jistý, že je jim úplně ukradený. Ale co, já je taky neznám. Jakmile dojeli do hradu radši si pospíšil do Velké síně. Sedl si dále od ostatních…tedy, více méně od Nevilla a vyčkával na příchod prvňáků. Za chvíli je přivedla profesorka Mc Gonagalová. Zařazování měl vždy nejraději. Sám si ještě dobře pamatoval, když ho chtěl Moudrý klobouk poslat do Mrzimoru. Dlouho se snažil přesvědčit klobouk, že tam nepatří. Cítil by se před rodiči velmi zahanbený, protože oba chodili do Nebelvíru. Konečně žáci začali přistupovat ke stoličce. Dokázal pochopit jak jsou vystrašení.
První šel Abbey Jason. Klobouk ihned vykřikl Nebelvír. A od té doby Neville přestal vnímat co se děje okolo. Přemýšlel o svém snu. Byl tak živý, že na chvíli uvěřil, že by mohl být skutečný. Ale ne. Byl to jen hloupý sen. Úplně bez významu.Neměl bych na něj myslet. Vždyť to byla jsem smyšlenka, jen pouhý bezvýznamný sen! Snažil se stále utvrdit v představě, že sny se nikdy neplní. Bylo by se mu to podařilo, kdyby už neskončila hostina a oni museli do ložnic. Ani se nestihl najíst. Teď toho litoval. Když sám přišel k portrétu buclaté dámy, zjistil, že vlastně nezná heslo. ,,Zatraceně, to se může stát jen mně! " Tak si sedl na zem, opřel se o stěnu a čekal, že někdo půjde kolem. Uplynula hodina, pak dvě a pořád nikdo nešel. Harry už se smířil s tím, že tady zůstane přes noc. Bylo pro něho vysvobozením, když se jeden student vydal ještě na večerní couračku po hradě. Rychle vklouznul do společenské místnosti a rovnou zamířil do ložnice. Nechtěl slyšet posměch kvůli tomu, že zapomněl heslo, i když to v tomto případě nebyla pravda. Vzpomněl si na část snu a radši si nelehl na postel. Co kdyby se zase něco stalo? Raději se posadil k oknu a hleděl do temnoty noci. Pak uviděl Hagrida. Mírného poloobra učícího péči o kouzelné tvory. Vždycky ho měl rád a jeho hodiny byly taky příjemné. Vždycky se snažil, ale Hagrid vždycky věnoval pozornost Nevillovi, Ronovi a Hermioně. Nechtěl na to myslet a tak se raději podíval jinam. Pohlédl proto na jezero. Mírné vlny se přelévaly přes břeh. Bylo to uklidňující. Harrymu poklesla hlava na chladivé okno a pomalu usínal.
Už podruhé s ním dnes někdo třásl aby ho probudil. Byl to Ron. ,,Člověče vstávej! Přece se nebudeš krčit tady u okna, pojď do postele. "Harry se zvedl a šel si lehnout. Radši už o ničem nepřemýšlel, soustředil se jen na zítřejší den. Začne konečně vyučování. Ráno se probudím a tyhle prkotiny mě už nebudou zajímat. Dostanu rozvrh a všechno bude jako každý rok. Doufám, že bude hned první den bylinkářství nebo obrana. Už se moc těším.
A s touto myšlenkou se ponořil, dnes již potřetí, do uklidňujícího spánku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama