5. Den pod psa

5. prosince 2006 v 18:53 | Ellinea |  Vše jinak-HP
Konečně.....překonala jsem se.....je to skoro na 2 stránky ve wordu....aspoň, že tak....už jsem měla na mále...;-))

5. Kapitola-Den blbec
Když se ráno Harry probudil a rozhlédl se po ložnici, zjistil, že už jsou všichni na snídani.
,,A sakra, zase jdu pozdě. "rychle se začal oblékat a za minutku už byl ve Velké síni. Z ní se už začali vytrácet poslední opozdilci. Harry měl už od včerejška velký hlad a tešil se, že konečně naplní svůj žaludek. Rychle popadl nejbližší krajíc chleba a zakousl se do něj. Chtěl si vzít další, když v tom ze stolu jídlo zmizelo.
,,Sakra! Sakra! Sakra! Tohle se fakt může stát jen mně! " Harry do sebe rychle narval svou chabou snídani, sebral ze stolu rozvrh a utíkal na první hodinu. Po chvíli běhu se zastavil před dveřmi učebny dějin čar a kouzel. Fakt perfektní první hodina! Když vtrhl dovnitř, všichni už seděli v lavicích a vrhali na něj opovržlivé pohledy. Posadil se do zadní lavice a začal si vybalovat věci. Jednu výhodu to má.Kdyby bylo třeba přeměňování tak bych vyfasoval trest, ale Binns si toho pozdního příchodu aspoň nevšiml. A měl pravdu. Profesor Binns, který byl vlastně duch, dále monotónně předříkával svůj výklad.
Když se třída konečně uklidnila z Harryho příchodu zase se všichni položili do slastného spánku, či nerušeného klimbání. Jediná Hermiona dávala pozor, musela přece ctít svou povinnost primusky. Někteří prefekti se snažili předstírat, že výkladu rozumí, ale nakonec jim také hlava klesla na lavici. Harry jen co si vybalil usnul také a zdál se mu krásný sen o kukuřičných müsli.
Jen co hodina skončila všichni se rozprchli ke svým protějškům. Chtěli si spolu užít každou chvíli. Asi jen Harry zůstal sám a četl si v knize bylin. Potřeboval se odreagovat, už jen proto, že měl strašný hlad, také proto, že byl asi jediný, kdo ještě nemá holku a nebo snad proto, že další hodina bylo přeměňování. Prostě den blbec….a zrovna Pondělí. Opravdu perfektní. Když okolo něj prošli Ginny s Nevillem udělalo se Harrymu skoro mdlo. Tohle musí skončit. Ji nikdy nedostanu, ona má ráda Nevilla, co si to sakra namlouvám! Radši se sebral a šel už čekat před učebnu přeměňování. Tam aspoň nehrozilo, že se bude potulovat nějaký pár.
Když zazvonilo byl v učebně jako první. Rychle si sedl do lavice co nejdále od katedry a pozoroval, jak se studenti začínají sbírat do učebny. Když začal výklad, Harry, jako obvykle, zpozoroval, že nerozumí ani slovo. No co, snad mi dá Hermiona opsat svoje zápisky. Z jeho přesvědčení ho vyvedla hned profesorka McGonagallová. ,,Pottere, předveďte nám dokonalou proměnu sebe v palmu. "Harry jen vyvalil oči. Palmu? O tomhle tady celou dobu mluví? Rychle si přečetl na tabuli formuli a pekelně se soustředil. Nebál se toho, že se promění v něco jiného, ale spíš se bál sáhodlouhého domácího úkolu na procvičení tohoto kouzla. ,,Efringirus gesti! "A místo Harryho hlavy s rozcuchanými černými vlasy na jeho krku trůnil ananas. Vypadal o to legračněji, že ani tato přeměna nebyla dokonalá. Harrymu zůstaly stále ještě brýle a malinké oranžové oči. Celá třída vybuchla smíchem. ,,Ale no tak Pottere! Co jste to zase udělal?! Za domácí úkol pořádně procvičíte toto kouzlo! "Profesorka jen lehce mávla hůlkou a stál tady zase Harry s jeho normální hlavou. Raději si rychle sedl, aby ještě nevyvedl nějakou blbost. V hlavě mu ještě pořád hrála nějaká záhadná Havajská hudba a stále cítil omamnou vůni ananasů a banánů. Když skončila hodina, byl potěšen aspoň tím, že nebyl jediný kdo dostal opakování navíc.
Spěchal rychle na oběd, ale do cesty mu z jedné učebny vlétl Protiva. ,,A hele, náš mazal Pottřík spěchá na oběd. Asi má už velký hlad. To naše malé božátko. Tak to my ho asi nepustíme. "Potutelně se usmál Protiva a hodil po Harrym kalamář. Ten je vždycky originální jako trenky mé babičky! Protiva ho pak ještě začal bombardovat brky, inkoustovými kuličkami a když mu došla munice začal házet i starodávné vázy. V tom přiběhl Filch. ,,Protivo!! Já tě varoval!! Ještě jednou a vyženu tě z hradu! A vy Pottere, neměl byste být na obědě?
Harry rychle běžel aby stihl aspoň něco sníst. Hned jak doběhl ke stolu a stačil se trochu napít, jídlo zase zmizelo. ,,Copak jsem nějaká anorektička co drží dietu? "řekl si sám pro sebe a svalil se na židli. Tohle není fér.Tohle fakt není fér!
Raději se odebral do společenské místnosti a začal si dělat domácí úkol. Nedokázal se soustředit. Pořád ho otravovala bzučící moucha na okně. Mohl ji ochromit hůlkou, ale on se raději nechal vyrušovat. Ani si neuvědomil, že už je zase moc pozdě. Aspoň, že je teď Jasnovidectví, sice mě už nudí ty žvásty o Nevillově smrti, ale pořád lepší než nic. Rychle sebral učebnici a uháněl do učebny ve věži. Když se vynořil z průlezu spustila hned profesorka. ,,A co jsem vám říkala třído, já to věděla, že tohoto chlapce postihne neštěstí a přijde pozdě do hodiny. "Hodila na něj zlověstný pohled, ale už se dále neptala. Stará vypelichaná čůza. Ulevil si Harry. A v tom ho do obličeje udeřila nasládlá silná vůně z krbu. Měli věštit ze znamení v obličeji. Jen co se profesorce naskytla příležitost, pohlédla Nevillovi do obličeje a pronesla:,,OOO, vy zemřete strašlivou smrtí. "skoro už nikdo to nebral na vědomí a všichni pokračovali zase v práci. Harry se zadíval do tváře svého spolužáka Denise. Viděl jen tupý výraz a v očích touhu po skončení hodiny. Celé 2 hodiny bylo slyšet jen listování v knihách a občas škrábání brků. Harry za celou tu dobu zjistil maximálně to, že Denis určitě není vlkodlak, protože nemá srostlé obočí.
Když zazvonilo všichni vyběhli na večeři. Harry se obzvlášť nemohl dočkat, už měl od včerejška ukrutánský hlad a žízeň. Hnal se plnou rychlostí ze schodů a nemyslel na nic jiného, než na zlaté talíře a číše. Zrovna běžel po předposledním schodišti, když zapomněl na to, že v něm chybí jeden schod. A v něm skončila Harryho levá i pravá noha. Dlouho nikdo nešel kolem, zdálo se to skoro jako věčnost, když tudy procházel profesor Snape. ,,Ale, ale Potter. Copak? Zapomněl jste na schod? To už vám v tom vašem květáku nezbyla ani jedna mozková buňka, že si po těch sedmi letech nedokážete zapamatovat, tenhle schod přeskočit? Asi bych měl zavolat úklidovou četu aby tady pořádně vytřela to, co z vás za chvíli zůstane. ",,Harry! Pojď na večeři! "to se sem řítila Lenka Láskorádová. ,,Už jsem tě hledala, ale celý den jsem tě nemohla sehnat! ",,Víš, já bych přišel, jenže mi zůstaly nohy ve schodech. ",,Počkej! Hned ti pomůžu. "a opravdu Harryho po chvíli vytáhla. ,,Děkuji. "A co nejrychleji se znovu řítil do Velké síně. Tentokrát si ani nestihl sednou a už zmizely zbytky z večeře. Já mám ale pech! Kdy to bylo naposled, co jsem jedl?! Raději si šel lehnout a sliboval si, že snídani tentokrát stihne. Neudělal už žádný úkol, jen hned hupsnul do postele a usnul. Ale nebyl to klidný spánek. Celou noc se mu zdálo o jídle a dobrém pití, ale i neutichajícím smíchu všech ostatních.
Když se probudil, byl nebývale malátný. Skoro si ani nedokázal obléknout hábit. Snažil se trochu pospíchat, ale neměl na to dostatek energie. Když došel do Velké síně, jídlo bylo stále na stole. S radostí si sedl, natáhl ruku po krajíci chleba, ale než ho stačil popadnout tak omdlel.
Pak už si nepamatoval nic, než tmu…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lovable Lovable | E-mail | 10. prosince 2006 v 13:24 | Reagovat

Wow super :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama