Kapitola 2. - 1. večer

11. prosince 2006 v 21:25 | Lovable |  Stačí 2 dny a 2 noci

-Pokračování


Večer když mamka s Pavlem odjeli tak jsem se chtěla koukat na horor. Byl tu ale problém. Denis. Měla jsem velký problém s ním mluvit. Od toho trapasu jsem ho nechtěla vidět. No ale co jsem měla dělat. Sebrala jsem všechno odvahu kterou jsem našla a šla jsem se ho zeptat. Samozřejmě sem ho našla v obýváku, nohy na stole a popcorn. Typický puberťák. Přišla jsem k němu, ale nevnímal mně. Zamávala jsem mu před obličejem a on nic. Asi minutu jsem s ním cloumala a bouchla a nic. Upřela jsem na něj oči... "Baf!" Sletěla jsem na zadek a přitom jsem zapištěla. Samozřejmě on měl děsný výtlem.

"Ty vole. To bylo hezký, měla ses vidět." Začal v záchvatu smíchu brblat. Neměla jsem náladu se s ním vzpírat.

"Hm... je tady místo... ráda by sem se koukala na jeden horor... pokuď se nebojíš tak se můžeš koukat se mnou." Řekla jsem docela klidně.

"Jo klidně akorát ze je tu jedna pohovka a nevím jestli sneseš se mnou ležet?!" Řekl klidně ale škodolibě. Zarazila jsem se.

"No lehnu si ale doufám že nesmrdíš jako ty tvoje nohy na stole." Sehnul hlavu pod rameno. Čuchl si.

"Budeš to muset vydržet pokud se budeš chtít koukat." Tak tohle mě dostalo.
Udělala jsem si popcorn a šla si lehnout k němu. Když měl už začínat film tak vypadla elektřina. Hrozně sem se lekla. Denis to zaznamenal.

"Ha. Bojíš se že?! No... kde máte spojky?"

"Nebojím!!" Řekla jsem naštvaně. "Máme je ve sklepě."

"Já je zapnu a přijdu a né aby jsem tu našel žlutý flek!"

"No to spíš já mám strach aby jsem nenašla na své půlce hnědou hmotu." Neodpověděl takže to znamenalo že je to 1:1.

Asi po půlce filmu jsem usnula a Denis asi až po mě protože ráno jsem ho objevila na svém rameni a hned jsem si jsem si stoupla. Jeho hlava spadla na pohovku jako velký kamen do polštáře. Neprobudil se.
Šla jsem do kuchyně nachystat něco k snídani. udělala jsem rohlík s vajíčkem a máslem a k tomu kafe.
Když vstal tak se bylo na co koukat. Vlasy měj jako kohout, tričko zmuchlané a pomačkanou kůži. Zadržovala jsem smích ale neudržela jsem se a dostala jsem záchvat smíchu. On se jen na zašklebil a odešel se umýt.
Nasnídali jsme se. Bylo trapný ticho.

"Co kdyby jsi mě provedla městem. Jsem tady pár týdnů ale vůbec to tu neznám?"
Vyjeveně jsem na něj koukala. Překvapilo mě to.

"No tak jo." Sebrala jsem peníze ze stolu který tu matka nechala a šli jsme!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama