Kapitola dvanáctá

20. prosince 2006 v 18:41 | .:: katinka ::. |  Tajná hlídka-Kp
Jen co jsme sestoupili těch pár schodů dolů, udeřil mě do nosu zvláštní pach. Nevím, jestli mi to spíš vonělo nebo smrdělo, ale rozhodně to bylo zvláštní. Kolem kotníků se nám převalovala umělá mlha prosycená barevnými lasery. Místnost byla velká, celá obložená starými cihlamy, několik sloupů podpíralo obloukový strop, který mi připadal nepřirozeně nízký.

Měla jsem z toho smíšené pocity, bylo to tu stísněné a zároveň prostorné.
Pomalu jsme došli k baru, Alex něco objednal a já se mezitím zády opřela o pult a nenápadně očima prolétla celou místnost. Bar se táhl po celé jedné stěně, obestavěný klasickými vysokými židlemi, dále tu stálo asi tak patnáct stolů, které kruhem ohraničovaly kulatý taneční parket uprostřed toho všeho. Od stropu vrhala veliká disko koule světelné odlesky a do rytmu rychlé hudby se otáčela vždy na jednu nebo druhou stranu. Působilo to tu jako seriozní bar nebo průměrná diskotéka.
Vzala jsem do ruky to něco, co objednal Alex. Podívala jsem se skrz elegantní vysokou skleničku do modrozeleného obsahu promíseného s ledovou tříští a při představě, že bych se měla napít, jsem se málem otřásla. "Tak na svatební cestu!" Alex pozvedl svoje pití. Koukla jsem na něj, jestli tohle fakt myslí vážně. Nečekal na mě, ťuknul svou sklenkou o mou a připil. Nic to s ním neudělalo. Že bych to taky zkusila? Přiložila jsem to ke rtům a ochutnala. Nebylo to vůbec špatné, a pokud v tom byl alkohol, tak skvěle maskovaný chutí pomerančů.
Položila jsem skleničku na bar a jala se prohlížet spoluosazenstvo. Nechala jsem si na víčka spadnout šero a koukla přes něj na ostatní. Byl tu. Seděl u baru na opačné straně a kopal do sebe jednoho panáka vodky za druhým. Jak jsem se tak pozorovala jeho auru, musel tu být už hodně dlouho. V tomhle stavu pro nás nepředstavoval žádné nebezpečí.
Povzdechla jsem si. Musíme hrát podle předepsaného scénáře, i když se mi to příčí. Natáhla jsem se k Alexovi, dala mu pusu a šeptla: "Jdu si promlvit s naším známým." Svlékla jsem si svetřík, přehodila ho přes rameno, a ladným krokem vykročila směrem k němu. Jen co zaregistroval pohyb, otočil se ke mně. Div že nespadl ze židle, i v tom podnapilém stavu ho zjevně překvapila délka mé sukně, hloubka výstřihu a to, že kráčím zrovna k němu. Silně nezdvořile si mě prohlížel. Ach jo, to zas bude…
Naprosto samozřejmě jsem si sedla na židli vedle něj, mávla na barmana a za chvíli jsem před sebou měla skleničku na vysoké nožce plnou zlatavého sektu plného jemných bublinek. Temný si mě stále prohlížel. Teď už i s otevřenou pusou. "Ahoj," foukla jsem mu cigaretový kouř do obličeje. Já. Já jsem se snížila k tomu, abych si zapálila cigaretu. To snad není možný. Nepoznávám se. "Ale copak dělá takový kotě jako ty tady v baru?" do očí se mi teda rozhodně nekoukal. "No to víš, když kočka loví…" přisunula jsem se těsně k němu. Silně z něj táhl vypitý alkohol. Hnusil se mi čím dál tím víc.
"Potřebovala bych se tě na něco zeptat. Ale je to tajemství. Takže mi to řekneš, ale nikdo nebude vědět že jsi se mnou mluvil." Mimoděk jsem do hlasu vložila trochu Síly, ale on si toho ani nevšiml. "No jestli to budu vědět, udělám co budeš chtít," slova z něho lezla jak z chlupatý deky. "Co to bylo za upíra, ten který zabil Toljovu dceru?" skoro jsem šeptala. "Hmmm…kotě, nevíme. Nebyl náš. Prostě se nějak vetřel, získal omylem tu pitomou licenci Světlejch a lovil." Ale ne, taky nic neví. Zklamal mě. Trochu jsem se odtáhla, jako že půjdu. On mě však chytil za zápěstí, přitáhl k sobě a snažil políbit. Stisk měl pevný, ale co je pro mě opilý mág páté kategorie. Vytvořila jsem si na prstech zámotky Síly, vytrhla se mu a oběma ukazováčky najednou se dotkla jeho spánků. Okamžitě padl omráčený hlavou na bar. Ten si ještě pospí, chlapec.
Popadla jsem svetřík, šampaňské a vydala se zpátky za Alexem. Cítila jsem, že mě celou tu dobu pozorně sleduje. Jen co jsem došla k němu, chytil mě za zápěstí pro změnu on, druhou rukou mi vzal sekt, položil ho na pult, přitáhl si mě a políbil. Vášnivě, energicky a prudce. "Už jsem myslel, že vstanu a tomu dementovi rozbiju hubu." "Neboj, já to zvládla sama." Nechtěla jsem si to připustit, ale začínala se mi tahle hra na svatební páreček líbit.
Když jsem dopila jak sekt, tak Alexem objednaný modrý drink, poručila jsem si něco ostřejšího. Nevím, jak dlouho jsme v baru byli, ale alkoholu jsem v sobě měla nakonec hodně. On taky. Začali hrát moji oblíbenou písničku, já popadla jeho ruku a vytáhla ho na parket. Nejdřív se zdržel jakýchkoliv pohybů, ale po chvíli ho to chytlo a tančili jsme dlouho, divoce, tělo na tělo, pohledy z očí do očí. Jak rytmus hudby zpomalil, objal mě kolem pasu a proploužili jsme další pěknou chvíli. Hráli fakt dobře, i když si opravdu nemůžu vzpomenou, co přesně. Nevadilo mi to.
Dali jsme si pauzu. Vypili jsme další mnohaberevné drinky. Zase tančili. Pak pustili písničku Bring me back to life, kterou si jako jedinou pamatuju přesně. Nevím, jak se to Alexovi povedlo, ale najednou jsme byli oba v šeru. Tančili jsme i tam. První hladina. Druhá, třetí, čtvrtá. Zase zpátky. A znova do druhé. V rytmech písně jsme skákali z hladiny do hladiny. Popustila jsem uzdu fantazie a přetvořila svůj obraz. Chvíli jsem se soustředila a najednou jsem měla ve vlasech stříbrnou čelenku, oči modřejší než normálně podmalované silnou černou linkou, rty rudé jako krev, andělská černá křídla, něco málo tmavého přes hrudník, ještě kratší sukni, vysoké černočerné kozačky na jehlách. Perly na mém krku zčernaly.
Píseň plynule přešla v Cloud nine. Zavřela jsem oči. Cítila jsem, že se vznáším výš a výš, točím stále rychleji a rychleji kolem své osy a kolem mě sálá Síla. Pak jsem se najednou zastavila, snasla níž a přes závoje Síly jsem pohlédla Alexovi do očí. Strach…a ještě něco. Najednou jsem věděla, že je ztracený. Dostala jsem ho, měl mě plnou hlavu. Byla jsem pro něj Jediná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama