Kapitola první

14. prosince 2006 v 21:43 | .:: katinka ::. |  Tajná hlídka-Kp
Prší. Už zase, vytrvale, studeně a hnusně prší. Moskva září přes padající stěnu vody jako pohled na vánoční stromeček přes hodně staré sklo.

Zima mi zalézá pod každý kousíček oblečení, čím dýl jsem venku, tím je to horší. A to jsem teprve v půlce dnešní hlídky…Radši to vezmu metrem, tam aspoň nefouká. Na to, že je sotva prosinec, je venku strašná zima a sníh nikde. Pořád jen prší. Začíná mě to štvát, sníh, ten krásný studený bílý vynález si letos dává na čas.
A jéé…cítím problémy. Vytáhla jsem z kapsy svůj malý mobil a chvíli koukala na displej. Začal zvonit. "Ano?"
"Leno, co nejrychleji zpátky. Průšvih." Andrej, ten vždy ledově klidný analytik naší Noční hlídky nezněl zrovna nejlíp.
"Hned jsem tam."
Tak pro dnešek stačilo. Nevím, jestli mám být ráda, že jedu do tepla nebo se bát toho, co přijde. Lidi mi automaticky uhýbali z cesty, podvědomně cítili můj neklid a spěch. Šerem jsem přeskočila tak čtyřikrát větší, než bych zvládla v normálním světě a vklouzla do zavírajích se dveří metra směr centrum. Jsem moc unavená a promrzlá na to, abych šerem došla až k nám a ani nemám tolik síly. Šero, můj stín, moje útočiště, můj jediný svět, kde se cítím bezpečně. Jiná hladina reality, jiný přístup, jiné možnosti. Poprvé jsem tam vstoupila, když mě můj nevlastní otec mlátil, já mu uhnula a on si o stůl vyrazil zuby. Přišlo mi to tehdy, v mých jedenácti letech jako zázrak…jenom jsem stála, koukala jak krvácí a celá jsem se třásla nadšením. Dětským, škodolibým nadšením. Najednou jsem však byla někde úplně jinde, na nějakém pošmourném divném studeném místě. Pak jsem omdlela.
Probudila jsem se v cizí posteli, cítila lehkou vůni levandule a heřmánku, jemný dámský parfém a čisté vonící povlečení. Skláněla se nade mnou krásná žena se světlými dlouhými rovnými vlasy téměř po pás, hlubokýma modrýma očima plnýma…plnýma vším a ničím. Smutkem a radostí, štěstím a neštěstím celého světa, porozuměním a nechápavostí, soucitem a tvrdostí, pohled poznamenaný vším, co zažila. A já najednou cítila, že je starší než moje prababička, starší než kdokoliv, koho znám. Cítila jsem se v bezpečí.
Hromotluk mě šlápnutím na nohu probral ze vzpomínek. Metro právě zastavovalo, protlačila jsem se ven, vyběhla schody, sklonila hlavu a vydala se deštěm vstříc naší základně. Pár metrů dál jsem zašla do budovy správy městského osvětlení, pozdravila na vrátnici Olega, mladého kouzelníka stěží šesté kategorie, který vedl družný rozhovor s nějakou mladou slečnou. Ještě jsem ho tlumeným hlasem uslyšela říkat jeho družce: "To je Lena Malkinovová, asi tak druhá kategorie a hlavně nejvetší kočka Hlídky. Před měsícem ji přeřadili až z Řecka k nám, představ si to!"…Zbytek rozhovoru přetnuly zavírající se dveře výtahu.
Ve čtvrtém patře jsem vystoupila. Už ze zdola jsem rozeznávala napjatou atmosféru, tady ovzduší zhoustlo o mnoho víc. Vydala jsem se najisto, přímo ke kanceláři Gesera, hlavy moskevské Noční hlídky, světlého mága mimo kategorie. Všichni, kdo u nás něco znamenali, tu už byli. Zjevně čekali jen na mě. Několik hlav mi kývlo na pozdrav, posadila jsem se do posledního volného křesla, rozhlédla se okolo a pohledem skončila u Gesera.
"Jak všichni víte, licence pro temné," začal odkrývat problém svým suchým ledovým hlasem, "upíry jsou vydávány podle losů. Z tomboly osudu jsou vyřazeni přátelé, rodina a známí všech Jiných, co jich na světě je. Samozdřejmě pouze těch iniciovaných a zaregistrovaných." Někdo si potichu odkašlal a Geser pokračoval: "No a máme problém. Nebudu teď nikoho obviňovat, odsuzovat nebo se na něj zlobit. Nemůže za to nikdo. Prostě selhal systém a byla vydána chybná licence." Kousla jsem se do rtu, začínalo to být pěkně nepříjemné a já tušila, že tohle nebude jen tak.
"Řekneš nám už konečně co se stalo? Nebo tu budem v tomhle nicnedělání posedávat ještě dlouho?" ozval se svým typickým sarkasmem Alexej Abrikosov, mág-obrateň. Nedávno se vypracoval na první kategorii a rozhodně to s ním nevypadá zle. V mých očích teda rozhodně ne. No, nebudu sama sobě lhát, líbí se mi. Od prvního okamžiku, co jsem nastoupila.
Geser na něj vrhnul mrazivý pohled. "Je to dost vážný i na tvoje vtipkování, Alexi. Tak tedy k věci. Licence byla vydána na špatného člověka. Postup byl jako obvykle, počítač automaticky vyhledal upíra, který měl právo na potravu. Jenomže pak klekla síť, počítače se restartovaly a neuložená data se částečně smazala. Analytik, který měl zrovna službu, obnovil vyhledávání a pak si dělal svou práci, tak jak měl. Ale vybranému upírovi byla přidělena obět zakázaná. Nikdo si ničeho nevšiml, povolení bylo vydáno a upír mohl lovit. To všechno se stalo před několika hodinami. Mezitím bylo dokonáno, upír měl úspěšnou noc, oběť je mrtvá." Geser se odmlčel.
"A?" zeptala se po chvíli výstižně Anna Kostrabnikovova, starší zkušená kouzelnice.
"No…Byla to Ljuba, dcera Tolji Fjodoriče, druhého nejvyššího temného Denní hlídky."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama