Kapitola šestá

16. prosince 2006 v 13:40 | .:: katinka ::. |  Tajná hlídka-Kp
Než jsem stačila jakkoliv zareagovat, ozvalo se za mnou temné zavrčení. Nemusela jsem se ohlížet, abych věděla, že se Alex právě proměnil. Ucítila jsem pod rukou hebkou, ale silně zježenou srst.

Nedovolila jsem si jediný pohled mimo, ale stejně jsem si prostě koutkem oka musela prohlédnout. Je krásný. Velký, mohutný, svalnatý, černý panter, s lesklou srstí, dlouhým švihajícím ocasem, naježeným hřbetem. Zelené kočičí oči brhaly blesky. Sršela z něj síla. Vrčel, vousy vztyčené, celý napjatý a připravený ke skoku, drápy mu pomalu zajížděly dovnitř a ven a nechávaly v podlaze pracovny hludoké rýhy. Pumy jsou perfektní zvířata, dokonalí predátoři a v kombinaci se Sílou nás Jiných se z Alexe stává jeden z nejtěžších protivníků moskevských Temných. Díky mojí ruce, jemně položené na jeho hřbetě, jsem cítila všechny pracující svaly jeho nebezpečného těla.
"Slečno Malkinovová, přesně na tohle vy jednou dojedete," tichý Toljův has mě dostal zpěv z mých úvah, "protože máte být plně soustředěná na protivníka a ne se zaobírat anatomickým rozborem těla muže, do kterého jste zjevně beznadějně zamilovaná." Divné, čekala bych, že po prvních slovech vyskočí a zaútočí, ale on se ani nehnul. Chtěl mě dostat. Chtěl a bych soustředění ztratila úplně. Takhle na to jdeš ale špatně, Temnej. Já nejsem puberťácká holka. Já nezčervenám, ale naopak zvýším pozornost, protože se mě zjevně snažíš rozptýlit.
"Co chceš?" procedila jsem zkrz zaťaté zuby. "Tebe," usmál se. Alexovy svaly málem praskly a kdybych ho lehkým stiskem mezi lopatky nezastavila, už by vyrazil. "Zabilas ji ty." Co je zase tohle? Nová technika vydírání? Takhle mě akorát naštveš.
Dostala jsem nápad…možná by to mohlo i vyjít. Jenom ho pořádně rozčílit, aby přestal myslet na mě a na to, kde a proč je. "Mě? Já ti moc nepomůžu. K čemu bych ti byla? A proč bych ti zabíjela dceru? Nejsem Temná a navíc ne upír." Snažila jsem se získat čas, ale jelikož jsem se dotkla bolavého tématu, tak si toho snad ani nevšiml.
Začala jsem se svým plánem. Přitom mém monologu jsem prsty lehoulince a co nejmíň nápadně Alexovi do zad vyťukávala rytmus morseovky. Vím, že ji plně ovládá, jelikož dělal táborového vedoucího, u kterých je něco podobného samozřejmostí. Cítila jsem, jak povolil zádové svaly, ale jinak na sobě nedal nic znát. Pochopil, o co se snažím.
Hučela jsem do Tolji samé blbosti, ale dařilo se mi ho pomalu ale jistě rozhodit. Vyžadovalo to moji soustředěnost, protože mluvit a přitom ťukat morseovku není jen tak. Proud mých pokynů Alexovi končil. Pohladila jsem ho.
"A kde jsou vůbec všichni, ty chytrej?" zeptala jsem se Tolji. "Odstraněni někam, kde nepřekážejí," naježil se. Jako bych snad pochybovala o jeho schopnostech. Cítila jsem Gesera, byl nedaleko, ale zaneprázdněný. Co se zase děje? "Jak znám vás Temné, tak jsi je omráčil ze zálohy a naskládal nějam do kumbálu," přetékala jsem sarkasmem. Tolja opět zrudl a pořádně se nadechl: "Si asi.." v tom momentě jsem dala Alexovi smluvený signál.
Klepla jsem ho dlaní do lopatek. Byl připravený. Dotek jsem ani nestihla dokončit a on už zmizel v šeru. Jak jsem mu předtím naznačila, měl zaútočit v první hladině šera přesně v momentě, kdy mu dám vědět. Tolja byl myšlenkami mimo, celé jeho já se upíralo k myšlence, jak mi ukázat že je lepší než já. Egoista.
Alex ho sekl drápama po obličeji, on v šeru, cíl v reálném světě. Viděla jsem, jak mu celou tvář zalila jasná rudá krev. Nezdržoval se a vrhl se za ním. Já našla svůj stín, první hladinou jenom proskočila a pěkně podle plánu čekala skrytá v druhé hladině. Alex je v šeru mnohem lepší než Tolja, seč mág první kategorie, ale téměř bez jakýchkoliv zkušeností. Zraněný a vzteklý ztrácel sílu pětkrát rychleji.
Poznal, že na Alexe nemá. Skočil do druhé hladiny, přesně, jak jsem si myslela. Mám ho v hrsti.
Naštvaný, zmrzačený, ponížený se vrhl po mně.
Jak jsem čekala.
Škodolibě jsem se usmála a skočila do třetí hladiny.
Prsty hmátl do prázdna.
Už je tu taky.
A Alex taktéž. Poslal mi zbytek nadbytečné Síly a rychle se vrátil do normálního světa. Nechal to na mě, věřil mi.
Čtvrtá hladina. Opět jsem se usmála, začínalo mi tohle jít.
Zaútočil. Netrefil.
Pátá hladina. Už nemůže. Zase jsem se zasmála.
Změna. Teď nazpět. Byl téměř bezvládný, chytla jsem ho za límec a táhla směrem ze šera.
Čtvrtá, třetí, druhá, první hladina. Svět. Alex.
Pustila jsem Tolju a ten v bezvědomí klesl k zemi. Plán vyšel přesně podle očekávání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama