24. kapitola

29. ledna 2007 v 22:07 | Mary-Ane |  Láska a jiná trápení-HP
Možná se ptáte, jak jsme s Jackem vyřešili otázku: My spolu teď chodíme?

jo vyřešili jsme ji, byli jsme nejlepší přátelé, shodli jsme se , že to bude nejlepší řešení, mohli jsme být pořát spolu, já se nemusela bát s kým mě podvádí a on nemusel mít špatné svědomí. Mohli jsme jeden druhému říct cokoli, pomáhat si ale nic jiného v tom nebude. ,,Budeme mít volný vztah...'' řekla jsem při jednom pokecu. Byi jsme přece svázání tajemstvím a krví, ani jeden z nás na to nezapomněl a asi nikdy nezapomenem. Bavili jsme se spolu hodně často, vlastně pořád a vymýšleli různé pomsty a střeštěné nápady. No a jednou nám to ani nepřineslo školní trest(jako jindy) ale spíš poklad.
Poté co jsme vyhodili (zase) paní Norisovou do povětří, ale musím uznat, že má výdrž, už to bylo potřetí a vždycky to přežila, museli jsme jít do kanceláře našeho''milého'' školníka Filche a poslouchat jeho přednáška. Ehm...řekla jsem poslouchat? Bylo to myšleno spíš jako Dělali jsme, že ho posloucháme ale spíš jsme se s Jackem culili jeden na druhého. Když se najednou ozvala rána:,,Protivo já tě jednou...'' asi chtěl školník říct zabiju ale uvědomil si, že Protiva je už mrtvý a tak jen řekl:,,Vy dva tu zůstaňte!''a hnal se pryč. Sela jsem si teda do pohodlného křesla a čekala, že Jack mě napodobí, ale on se místo toho hnal ke skříni se zabavenými předměty, otevřel jeden šuplík a vytáhl něco jako pergamen. z dalšího vytáhl plášť. Vytáhl z hábitu hůlku a zamumlal pár slov. Na pergamenu se začaly objevovat nápisy. Zvedla jsem se z křesla a šla se podívat. Viděla jsem každého na hradě, co dělá, kde a s kým je. ,,Tohle je Pobertův plánek, vážně dobrá věc na lumpárny...A tohle neviditelnej plášť tvýho bráchy, omylem jsme ho nechali na chodbě a Filch ho našel...'' zašklebil se Jack. Čekali jsem asi 20 minut a mezi tím, abychom se zabavili jsme hráli sloví fotbal, skoro jsem vyhrála, když přišel Filch a poslal nás pryč, bez trestu. Nemusel to dvakrát opakovat, protože jsem ven vystřelili jako namydlené blesky. Ještě by si na nás něco vymyslel.
Došli jsme do společenské místnosti, a sedli si k hrdličkám-Jamesovi a Tině a vyrušili je z jejich oblíbené činnosti. Uvědomila jsem si, že musím zaběhnout do knihovny a pošeptala to Jackovi. Vyběhla jsem do ložnice a popadla knížku o zvěromázích(no jo ještě jsem ji nevrátila...) a seběhla dolů. U portrétu na mě čekal Jack, nechal mě projít první a hned na chodbě se zeptal:,,Co je to za knížku?'' No všechno o mě zatím neví ale dnes jsem mu to chtěla říct:,,Půjdeme ven a všechno ti povím, platí?'' ,,S tebou, vždycky a rád...'' zazubil se Jack. Po jedné noze jsme doskákali k vrbě u jezera-dávali jsme si závod, ale oběma nám bylo jasné, že mě Jack nechá vyhrát, tak se taky stalo. Vyšplhali jsme nahoru a já nejdřív vytáhla z kapsy žiletku. Jack na mě vrhl zděšen pohled ale já jen řekla:,,Vím, že tu svoji nosíš pořád u sebe, tak j vyndej.'' Udělal to. ,,Až řeknu teď hodíme je do jezera, fajn?'' ,,Fajn.'' ,,Teď!'' Pod námi zazněla dvě žblunknutí. ,,A teď co jsem ti chtěla ukázat:,,Tohle je knížka, podle které jsem se naučila být zvěromágem, chtěla jsem ti ji půjčit, jestli bys teda chtěl...'' a podala jsem mu knížku. Zasmál se:,,Ale vždyť já už to dávno umím, ty jsi mě ještě neviděla?!'' Usmála jsem se:Já jsem tě viděla jednou ve snu, ale nebyla jsem si jistá, jestli je to pravda...'' Nechápavě se na mě zadíval:,,Tobě se o mě někdy zdálo?'' Teď jsem nechápavě zahleděla já:,,Tobě se o mě nikdy nestálo? No zdálo se mi o trestu a v lese jsi byl ty jako pes a já jako pes a pak jako lidi... a pak jako dříve...a pak no však víš...'' mrkla jsem na něj. ,,Aha tak to jsi trefila, protože se opravdu měním ve psa. To mi připomíná, nezaběhneme si někam? Vím o jednom místečku...'' Místo odpovědi jsem seskočila a uháněla směrem k lesu. Na kraji jsem se přeměnila a počkala na Jacka. Vedle mě se objevil krásnej černej pes, byl mi dost podobný. Zaběhli jsme hloub do lesa a hráli si několik hodin. Když jsem se přeměnila zpět a svalila se na zem, Jack zůstal ve psí podobě a lehl si vedle mě. Hladila jsem ho za ušima a na hlavě a po zádech. Za malou chvilku jsme oba usnuli. Vzbudilo mě lízání. ,,Jacku nech mě...'' řekla jsem a otočila jsem se zády k pejskovi. Dal na mě packy a já tedy musela vstát. Proměnila jsem se taky a doběhli jsme k hradu. Přeměnili jsme se a zatlačili na bránu.A vešli. Tajnými chodbami a dostali jsme se až před podobiznu Buclaté dámy.
Vešla jsem do společenské místností, kde byl jen Christopher ( zmijozelský prefekt). Vytáhla jsem hůlku a vyřkla první kouzlo, které mě napadlo: Petrificus totalus! A zeptala jsem se:,, CO TY TU DĚLÁŠ, DĚLEJ MLUV!!'' a uvolnila jsem mu obličejové svaly. ,,Byl jsem tu za svojí holkou-za Blanche, vylez zlato...'' Opravdu za křeslem klečela Blanche a byla celá rudá. ,,Lil, já ti to vysvětlím, my jsme neměli jsme kam jít, a tak mě napadlo tohle...'' ,,Vypadni!!'' řvala jsem na něj a uvolnila pouta. Nemusela jsem to říkat dvakrát, pelášil co mu nohy stačily. ,,Hele Blanche musela jsi ho vodit zrovna sem? Budeme muset vyměnit heslo...''Blanch na mě pohlédla:,,Ty se nezlobíš?'' zeptala se opatrně. ,,Měla bych? Jak jste se vlastně seznámili?'' ,,Ajta holky, já jdu spát, vyříkejte si to...'' řekl Jack a dal mi pusu na tvář. ,,Takže o Vánocích jsem byla v knihovně, na takovém místě, kam nejde vidět a učila jsem se a učila a najednou jsem si uvědomila, že už je dávno po večerce. Šla jsem ke dveřím ale ty už byly zavřené. Otočila jsem se a za mnou stál on. Začali jsme si povídat a tak a ráno jsme se poprvé políbili. Za ty hodiny jsme se dobře poznali. Je hrozně milej a galantní...'' rozplývala se Blanche. Usmála jsem se a řekla:,,Moc ti ho přeju, ale teď jdu spát, jsem hrozně utahaná...'' ,,Dobrou...'' řekla Blanche a sedla si. Já se převlékla a vlezla jsem do postele. Nic moc den...Ale veseleji večer...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama