25. kapitola

29. ledna 2007 v 22:09 | Mary-Ane |  Láska a jiná trápení-HP
Zima, vlastně skoro jako se přehouplo v úplné jaro. Příští víkend se mělo hrát velké finále famfrpálu- Nebelvír Havraspár. Zápas měl být těžký nejen, protože soupeř byl opravdu dobrý, ale taky protože střelec a kapitán v jedné osobě byl můj nový kluk.

Šesťák Paul Harris.
Chodili jsme spolu něco přes měsíc a musím říct, že byl vážně skvělý a to nejen na pohled i když to byl taky extra třída. Hnědé vlnité vlasy nosil sice stažené čelenkou, ale přesto mu věčně létaly kolem hlavy. No a o těch modrých očích škoda mluvit… Potkali jsme se náhodou, já jsem šla do knihovny na přeměňování a taky si půjčit nějakou normální knížku na čtení. Vbíhala jsem do uličky s nějakými zábavnějšími knihami, než jsou dějiny čar a kouzel a vrazila jsem do něčeho, přesněji do někoho. Spadla jsem na zem a ucítila prudkou bolest v kotníku, byl zlomený. Bolestí jsem zavřela oči, když jsem je znovu otevřela, stál nade mnou, spíš klečel nějaký rozčepýřený kluk. Zamrkala jsem:,,Ahoj Lili, nestalo se ti nic?'' zeptal se jemným hlasem. ,,Ne, jenom mě bolí kotník, ale to se snad spraví, ale měla jsem se koukat za roh, promiň….'' usmála jsem se a pokusila se vstát. Chytla jsem se police a zjistila, že na něj nemůžu došlápnout. ,,No tak pojď, doprovodím tě na ošetřovnu, ještě mám chvíli volna!'' řekl tónem, kterému jsem si nedovolila odporovat ani já. Dokulhala jsem podpíraná svalnatým hráčem famfpálu. Madam Pomfreyová do mě nalila nějaký nechutný lektvar. Paul seděl na posteli a pořád jsme si hleděli do očí. Nic neříkali ale bylo to, jako bychom mluvili telepaticky. Kotník jsem měla nalomený, ale po pěti minutách jsem na něm neměla otok a po dalších deseti jsem mohla pozvolna došlapovat. ,,Děkuju, že jsi tu se mnou počkal, skočíme teď ještě do knihovny?'' usmála jsem se. Úsměv mi oplatil ale řekl:,, Já mám teď dvouhodinovku lektvarů, ale po večeři mám volno, tak kdybys chtěla, mohli bychom se jít projít, co ty na to?'' Tak tohle jsem ani trošku nečekala:,, J-Jo, půjdu ráda co kolem sedmi?'' ,,Rád, tak v sedm…'' usmál se nejkrásnějším úsměvem. Vrátila jsem se do společenské místnosti a vzala si tašku.
Tak, tak jsem stihla hodinu formulí. Jack měl vedle se (samozřejmě) volné místo, a tak jsem tam sebou flákla(ten kotník ještě trochu bolel…). Na jeho tázavý pohled jsem mu zašeptala:,,Mám rande…'' zatvářil se trošku dotčeně a z úst jsem mu vyčekal otázku:,,KDO?'' ,,Šesťák z Havraspáru- Paul Harris, takovej ten kudrnáč, srazil mě v knihovně a nalomil kotník, pak doprovodil na ošetřovnu no a pak jsem se domluvili na procházku při měsíčku…'' šeptla jsem zase a usmála se. Nevěděla jsem proč, ale Jack se zašklebil jako bych ho donutila sníst citrón a řekl něco jako:TO MÁ NĚKDO ŠTĚSTÍ! A zbytek hodiny se se mnou nebavil. Během hodiny mi na lavici přistál lísteček:,,Jack žárlí, nebo co?'' -Tina Usmála jsem se napsala:,,Mno jo, mám totiž rande s tím fešákem z Havraspáru. A hodila ho zpět. Tina se usmála a ukázala zdvižené palce. Otočila jsem se a snažila se sledovat výklad Kratiknota…. Nešlo to, protože jsem neustále po očku sledovala Jacka, který se poprvé co ho znám tvářil naštvaně a nemluvil se mnou ani mluvit. Po hodině jsem si pomalu balila věci zatím co Jack vystřelil z učebny rychlostí blesku.
Po večeří, přesně v sedm jsme se sešli ve vstupní síni. Jack naprosto ignoroval, když mi Paul dal pusu na tvář. A bez rozloučení odešel(!!!!!) Že by žárlil, možná se mu leskly oči. Společně s Paulem jsme došli až ke stromu u Zapovězeného lesa a sedli si k jeho kořenům. Povídali jsme si dlouho. Vlastně hodně dlouho-5 hodin. Ani jsme si nevšimli, že už je dávno černočerná tma. Ve 3. poschodí jsme se rozloučili krátkým polibkem a já se doslova odtančila do naší společenské místnosti. Chtěla jsem si lehnout do pohovky naproti ohni, ale ta byla bohužel plná, plná Jacka:,,Ahoj, ty tu na mě čekáš?'' řekla jsem vesele. Čekala jsem velmi podobnou reakci místo toho jsem se dočkala jen naštvaného:,,To jsi byla celou dobu s…s ním?'' Rána, šok nevím jak to nazvat:,, Snad bys nežárlil…'' mrkla jsem na něj. ,,No jistě, nemám důvod, že? Nebo vlastně nemám proč žárlit, nemám na to právo být naštvanej, že máš skvělýho, romantickýho kluka, vlastně ti ho moc přeju.'' teď jsem si tím, že se mu lesknou oči byla jistá, nebrečel a mě to ničilo:,,Jo, máš pravdu, jsme přátelé a ty bys měl bys šťastný se mnou, tak si to uvědom!'' začala jsem skoro křičet. ,,Fajn, jsem šťastnej, dobrou noc!'' řekl tónem,kterým by šťastnost nevyjadřoval ani Krvavý baron. ,,Dobrou a nezapomeň bouchnout dveřmi!'' řekla jsem a za chvíli se opravdu ozvala rána. Šla jsem si lehnout a přemýšlela jsem, opravdu mě asi pořád miluje, to není možný, nemiluju ho taky? Ne už nemám, proč bych měla mít, on mě podvedl.
V noci se mi zdál sen o pádu do hluboké vody, za chvilku jsem vyplavala ale pak jsem se znovu potopila. Pak jsem se vzbudila. Ani jsem o tom snu nijak nepřemýšlela a zase jsem usnula….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama