30. kapitola

29. ledna 2007 v 22:17 | Mary-Ane |  Láska a jiná trápení-HP
První den prázdnin uběhl nudně. Byla jsem doma, ležela v posteli a četla si, nebo seděla na okně a koukala z okna ven. Trochu mě štvalo, že mám výhled na dětské hřiště, ale co. Fotka Jacka už na stolku nebyla, řekla jsem si, že bude fajn, když si založím něco jako deníček, fotka je na titulní straně. Často jsem do něj psala, každých 5 ,minut jsem ho otevřela a něco načmárala, nebo nakreslila.

Zase jsem jednou něco psala, když jsem ucítila, jak mi někdo sahá na krk. ,,Jamesi, nech mě, chováš se jak hova...'' ohlédla jsem se, nebyl to James ale Jack. ,,Co tu chceš?!?'' zeptala jsem se naštvaně. ,,Kouknout se, jestli ještě nosíš ten řetízek ode mě, jak vidím tak jo...'' usmál se sladkým úsměvem. ,,No fajn, už ses koukl, tak dej ty svoje pracky dolů, nebo uvidíš...'' ,,Copak uvidim a myslíš takhle dolů?'' zeptal se a dal ruce na můj zadek, nechtěla jsem to udělat, ale mohl si za to sám. Chudák, ten obtisk mojí ruky mu z tváře nezmizí hodně dlouho. Ještě než odešel a aniž bych si toho všimla mi sebral můj deník. Při obědě se na mě potutelně usmíval. Netušila jsem proč, ale pár minutek po jídle, když jsem byla ve svém pokoji, rozvalená ve své posteli jsem se dozvěděla důvod. Zrovna jsem četla nějakou povídku v knížce Stíny lidí, když mi někdo do ucha zašeptal:,,Ty mě pořád miluješ, přiznej si to!'' až mi přeběhl mráz po zádech. Sedla jsem si a zůstávala klidná:,,Podle čeho tak usuzuješ?'' Usmál se a ukázal naši fotku:,,Tak podle tohodle a taky podle toho, že jsi se musela přemáhat, abys mi dala tu facku, jo a že jsi mě ještě nevyhnala...'' a s každým slovem se ke mě přibližoval. Kouzlo proti vyrušení na dveře poslal ihned po svém příchodu. shledala jsem svoje místo u stěny za nepříliš strategické, neměla jsem kam uhnout. Už nás dělili jen milimetry, když se modrooký krasavec zeptal:,,Nebude to vadit tvýmu klukovi?'' ,,Co oči nevidí, srdce nebolí a jak je na tom tvoje přítelkyně se zrakem?'' zeptala jsem se šeptem ,,Myslíš moje ex-přítelkyně?'' a po těch slovech se naše rty konečně opět spojily. Nejprve po sobě, ale pak, protože jsme byli oba nedočkaví přidali jsme vášeň a ubrali zábrany. Během chvilky jsme leželi na posteli a přitažlivá síla mezi námi byla téměř viditelná. , jiskry létali, ani jeden jsme nechtěli aby ta chvíle byla někdy u konce, ale já měla být ta rozumná, já měla říct ne. Odtrhla jsem se od těch měkkých rtů a krásně modrých očí. Byl to asi největší výkon mého života. Opřela jsme se o zeď, schovala obličej do dlaní. Jack si sedl vedle mě a objal mě kolem ramen. Schoulila jsem se mu do náruče. Proč mu vždycky podlehnu, stačí mi jeden jeho pohled a mě se podlomí kolena, to snad není možný, stačí jeden pohled těch očí a já nedokážu myslet, proč to nedokáže Paul, alespoň mě nezklame, jako tenhle kocour Modroočko. ,,Víš, že tě miluju, už tak dlouho, snad od první chvíle, kdy jsem tě viděl. Seděl jsem tenkrát v kupé s Jamesem a Georgem a ty ses přiřítila jak divá saň, vlasy ti jen vláli, těma očima jsi propalovala okolí a zároveň z nich létaly blesky, seřvala jsi Jamese za nějakou prkonitu, asi, že ti dal do kufru mrtvou myš. A pak, doufal jsem, že budu taky v Nebelvíru, abych mohl být co nejčastěji s tebou.'' nasadil zasněný výraz. ,,Nevěděla jsem to a co ty ostatní holky? Všechny ty přede mnou?'' zeptala jsem se ,,Chtěl jsem zapomenout, že jsem až po uši zamilovanej do tebe, ale nepovedlo se mi to ani s jednou z těch holek...'' řekl potichu a já mu věřila. ,,Ale proč jsi mě podvedl?'' položila jsem dlouho nevyslovenou otázku ,,Chtěl jsem, abys vyzkoušela někoho jinýho a pak se ke mě vrátila, promiň, nechtěl jsem ti ublížit, ale jak vidím, bohužel se mi to povedlo.'' ,,Měli bychom jít na večeři, pojď...'' řekla jsem neutrálně a zrušila kouzlo.
Došli jsme do jídelny. Navečeřeli se a aniž bychom řekli jediné slovo, zašli jsme do nedalekého parku. Sedli jsme si každý na jednu houpačku a mlčky přemýšleli. Už dávno byla tma, uvědomila jsem si to a vzhlédla jsem k obloze, na modrém nebi byl patrný kotouč Měsíce. Jak asi vidě kam koukám a vzhlédl taky. ,,Hele, padá hvězda'' a ukázala jsem na oblohu ,,Něco si přej...'' řekl a chytl mě za tu ruku, kterou jsem ten nebeský jev ukazovala. ,,Všechno je ve hvězdách, pamatuj si to...'' zašeptal mi do ucha. ,,Budu, neboj...'' zvedla jsem se k odchodu. On mě jen chytl za ruku a přitáhl k sobě, nemělo smysl vzdorovat:,,Pamatuj si, všechno záleží jen na tobě, celý život si řídíš sama, v tobě je tvoje Síla.'' tentokrát jsme se nepřibližovali, naopak, on pustil mou ruku a jáse otočila k odchodu.
Až v posteli jsem o tom mohla nerušeně přemýšlet, rok se s rokem sešel a Jack zase schytal facku, nechodili jsme spolu-nesouhlasila bych. Pod polštářem jsem měla opět svůj deník, byl na něm položený dopis: Promiň Lili, udělal jsem pitomost, k Blanche nemůžu přijet, nemůžu být dál s tebou, uvědomil jsem si, že to nemá smysl. Pořád nosíš Jackův řetízek, to znamená, že ho pořád miluješ, nemůžu vám stát v cestě, na to tě mám moc rád. Navždy tvůj Paul Nebrečela jsem, věděla jsem, že ten vztah nemá budoucnost, nemiluju ho, byl jenom náplastí na ránu od milované osoby a to není fér... Usnula jsem.
Ha to jsem vás převezla teď nevíte nikdo jak to bude dál, no to víte vše je ve hvězdách...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kaam Kaam | E-mail | Web | 2. února 2007 v 23:04 | Reagovat

To je vážně krásný =o) v jednu chvíli mi i ukápla slza, která se sice skutálí téměř u každé povídky, ale tohle bylo vážně moc pěkný, páni 30 kapitol, tak takhle rozsáhlý dílo já asi nikdy nesepíšu...  těším se co bude dál, a krásnej novej lay =o))

2 katy katy | 4. dubna 2007 v 15:02 | Reagovat

ahoj, nepridas novu kapu je to skvele

3 Kris Kris | Web | 27. dubna 2007 v 23:54 | Reagovat

na můj vkus sice příliš "holčičí", ale docela dobře napsaný

4 Misaaa Misaaa | 13. února 2014 v 21:34 | Reagovat

Ahoooj my chceme novu caaaaast!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama