Kapitola 2. – Kuk jedním očkem, kuk druhým očkem!

7. ledna 2007 v 17:24 | Lovable |  Za bednu rumu-PzK
Tak tohle se mi líbí,.... hihi nakonci vás doufám pěkně napnu!!! Možná další kapitolu udělám ještě dneska možná až zase za týden... Doufejte že brzy :@) Je oproti té první krátká....nelekněte se!!!

Adios!!!


Šla už pěknou dobu sama po pláži a její vztek byl větší než síla její nohou, které už byly zesláblé, ale ona nechtěla zastavit. Vztek jí poháněl jako nikdy v hlavě jí znělo jenom jedno slovo. Pomsta, musím se jim nějak pomstit, a tohle bylo to co jí pohánělo i když byla na druhé straně ostrova tak stále myslela jen na jedno a ani si neuvědomila že v oceánu se blíží loď. Šla dál se svýma myšlenkami, které pomalu, ale jistě polevovaly. Síly ubývaly, a zlost také. Padla do písku a únavou usnula.
Bolest v zádech a vzduch páchnoucí rybiny jí probral. Nebylo to hezké probuzení. Byla tam zima a vše bylo slizké na pohled. Radši se nedotýkala stěny když vstávala z kamene kde ležela. Pche…ani mi nedali deku na ten kamen, zamumlala si pro sebe v hlavě. Opřela se o kámen a rozhlížela se kolem aby zjistila kde je. Koukla se tam odkaď vycházelo světlo. Vstala a šla k východu. Musela být někde vysoko, ne pardon byla hodně vysoko. Vstala a šla pomalu k východu jako kdyby měla strach že se za chvilku všechno pod jejíma nohama propadne a ona spadne dolů a nikdy nespadne, ti bylo pro ni strašné pomyšlení. Blížila se ke světlu už jen pár kroků.
Za ní ve stínu se blížila mohutná postava. Čekala jestli si ho Eliz všimne, ale čekal marně. Postava ze sebe nechtěla dělat hlupáka. Buď si ho všimne po dobrém nebo po zlém.
Eliz už byla venku. Obdivovala tu zeleň a tu řeku která se linula po mezi tou zelení. Někde o ní nebyla ani zmínka a někde na sebe upoutávala pozornost jako růžová v černé nebo naopak. Projížděla očima po celé ploše. Zavadila o černé tečky na pláži které se svlíkaly. Ale, ale, … kdo pak to tam je?! Že by mí milý, protivní přátelé?! Zužili se jí oči a zatřepala hlavou aby se jí slovo přátelé rychle rozplynulo. Vztek se jí vrátil a zvědavost jak by smet. Měla zakryté oči, ale přece jenom jí prst ujel z očí. Byli otočeni k ní zády takže přišla o to nejhlavnější (podle ní), ale o moc nepřišla. Musela očko napínat a napínat aby něco viděla a taky viděla. Když se z toho transu trochu vzpamatovala, zkoušela si zakrýt prstem to oko, které lezlo ven na svět,ale neposlouchal. Odkryla druhé oko. Vzala prst který neposlouchal a násilím ho vrátila kam momentálně patřil. Jenže si neuvědomila že odkryla to druhé oko. Vztek na sebe vybuchl a vykašlala se na zakryté ruce. Stejnak mě nemůžou vidět. Aspoň se jim pak mohu vysmívat teda pokud bude co že?! Zachichotala. Napínavě a zkoumavě je pozorovala. Byla to sranda. Ani jeden se na sebe nepodíval, a když šli k vodě tak šli zády k sobě. Zkoumavě se podívala Jacka i když jí nejdříve dělalo problém je rozeznat .Wow… to jsou teda svaly… chválila Jacka. Přelítla o milimetr k Willovi, …teda, teda chlapci se nezdají. A začala se červenat že tohle si dovolila. Dotek na jejím ramenní ji zamrazilo. Skot z dobré nálady na strachující jí zaskočilo. Srdce jí bušilo a zorničky v jejím oku se ztráceli. Chtěla se otočit a utéct, ale to nešlo narazila by na toho kdo tam stál. Neotáčej se nebuď zvědavá,říkal jí hlas do ucha, v druhém uchu jí znělo: Ale no tak stejnak se budeš muset jednou kouknout kdo tam je přeci tady nebudeš stát jako tvrdé Y?! poslechla druhý hlas a otočila se. Hrklo v ní. To není možné?! Vždyť … zmateně se podrbala na hlavě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 katinka katinka | E-mail | Web | 8. ledna 2007 v 19:05 | Reagovat

teda, ty svaly =)

dobrá kapitola

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama