Kapitola 23.

6. ledna 2007 v 23:18 | .:: katinka ::. |  Tajná hlídka-Kp
Geser mě ani nenechal dojíst druhý kousek čokolády a už mě nutil se zpátky soustředit. "Musíš zásoby Síly obnovit co nejdřív. Co kdyby se zase něco stalo...no prostě tě potřebujeme použitelnou no." "Ach jo. Ani chvilka odpočinku?" "Chvilka ano. Ale až doplníš mezery." "Fajn. Co mám tedy dělat?" Zeptala jsem se.

"Perly," v jeho hlase zaznělo napětí.
Luskla jsem prsty a kolem mojí pravé dlaně opět kroužily ty krásné pulzující kameny. Nyní už jsem věděla co a jak. Pohla jsem nepatrně rukou a perly se rozeběhly kolem mé hlavy. Zavřela jsem oči. Usadily se mi na spáncích a čele a vytvořily třpytící se korunku, korunku Síly. Okamžitě jsem ucítila, jak se moje zásoby začínají opět plnit. Vstoupila jsem do šera. První, druhá hladina. Opět jsem vystoupala do výše ve své šeré podobě a vstřebávala všechno, co mi perly mohly nabídnout.
Nějak jsem se zasnila. "Leno, měla bys pomalu zpátky," Geser zněl mírně pobaveně. Otevřela jsem oči a kdybych neměla křídla, sedím na zemi. Byla jsem v páté hladině, kolem mě krásná příroda, teplo, tráva voněla a slyšela jsem snad i zvuk tekoucí vody. "Dostihl jsem tě až tady a zjevně jsi chtěla pokračovat dál." "Ale…já nevím jak jsem se sem…" Překvapila jsem sama sebe.
"No co, jsi Velká a klidně můžeš i dál. Tohle je teprve pátá, ještě tě čeká šestá a sedmá, ale tam…" "Co tam?" "Nic. Nic…" "No tak. Jsem Velká kouzelnice, tak bych to snad měla vědět ne?" Vypočítavě jsem přimhouřila oči. "Asi ano…v šesté hladině je to skoro jako v normálním světě, barvy, vůně, chuti, struktura…všechno. Je tam vyrovnaná atmosféra a tlak, pobyt tam téměř neodebírá žídnou Sílu. A sedmá, tam žijí mrtví Jiní. Všichni, kteří byli odhmotněni, zabiti při magických soubojích, nebo pouze zemřeli věkem. Nepotřebuješ tam nic, jídlo ani pití, Sílu, nic. Ani upíři nezabíjejí a nepijí. Každý tam jednou odejde," mluvil zamyšleně.
"Áááha. No nic, tam se teda neženu. Jdeme zpátky. Je mi dobře jako nikdy předtím, Silou přetékám. Jsem ok," s těmito slovy jsem vystoupila rovnou do náruče reálu a sedla si na pohovku vedle Alexe. "Pátá hladina je nádherná. Musíme se jednou kouknout do šesté, prý je ještě lepší," energií jsem byla nabitá až po okraj a Alex na mě koukal vyloženě vyděšeně. Zasmála jsem se a políbila ho.
To už se za stolem objevil Geser a zamyšleně se na mě koukal. "Tohle všechno je sice moc pěkný, ale pořád tu máme náš případ. Nevíme nic o upírovi, tajemné neznámé z restaurace a vůbec o zvláštních událostech minulých dní. Co s tím vším? Máte nápad?" Chvilka hrobového ticha. Perly, dosud kroužící kolem mé ruky, jsem nechala pospojovat a opět obemkly můj krk.
"A víš že jo?" Ozval se Alex. "Něco mě napadlo…" Opět chvíle ticha. Zvedla jsem se a popošla k oknu, mezitím se zapla konvice na čaj a za moment jsem držela hrnek grogu. Pozorovala jsem cvrkot dole na silnici, konečně zasněženou Moskvu a aury lidí prosicené vánoční atmosférou. "Tak co, Alexi?" Napila jsem se čaje s rumem.
"No…jak to říct. Upír, vědma, výkyvy Síly, nervózní Temní… Já si myslím, že se objevil nový Jiný. A to Temný, velmi velmi silný, snad i Velký, Denní hlídka to určitě tuší a patřičně je to rozhodilo, protože neví, kdo a kde je. Takže bych navrhoval prozkoumat nové zaregistrované, vybrat z nich mágy mimo kategorie a pořádně si je prověřit. Pokud tam nikdo podezřelý nebude, je třeba pozorně sledovat šero, držet hlídky, zkoumat, pozorovat a neustávat. Jednou ten dotyčný chybu udělá a ukáže se." Alex na to šel logicky a musela jsem uznat, že je to jednoduché, ale geniální.
Geser chvíli nepřítomně pozoroval těžítko na stole a pak se ozval: "Ano, o tom už jsem taky přemýšlel. A dokonce bych tipoval, že štěstí budeme mít už při prověřování ragistrovaných, protože hledaný je pěkně silný a hlavně zkušený. Odhaduju, že taky pěkně starý, takže se bude držet starých pravidel a Dohody."
"Tak na co čekáme? Jdeme prověřovat! Vzala bych to pěkně od našich analytiků, vyžádáme si seznam přihlášených za minulé dva měsíce, kteří tu hodlají nějakou tu dobu zůstat a proklepneme si je. Ty nejsilnější zajdeme osobně navštívit," odložila jsem hrnek na stůl a chytla Alexe za ruku. "Jdeme, brouku. Budeš mi dělat garde, ano?" Akorát si povzdechl a vstal. "Leno, ty seš dneska k nezastavení," pousmál se Geser. "Tak běžte už, neztrácejte čas!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama