Kapitola 26.

10. ledna 2007 v 18:20 | BitterBeauty |  Tajná hlídka-Kp
Obrovská kabina výtahu jela tak hladce, že kdyby se neozvalo cinknutí, asi bychom i zapomněli vystoupit. V sedmnáctém patře bylo ticho a klid, z pokojů se neozývaly žádné zvuky, jakoby tam nikdo nebyl. Nechala jsem si na víčka spadnout šero a prohlédla si okolí.

"To snad není možný! Ona si koupila celé patro, pokoje jsou prázdné, neobydlené. Přitom hotel málem praská ve švech…"
Alex se zastavil v půlce kroku a nejistě řekl: "Leno, něco se mi tady nezdá. Jakoby tu byla narušená rovnováha, něco bylo špatně nebo hrozilo nebezpečí." "Alexi, mám takový pocit, že je to všechno dohromady," prohodila jsem nepřítomně a vkročila rovnou do třetí hladiny šera. Po chvilce mě následoval, ale zjevně se mu vůbec nechtělo. Vkročila jsem do čtvrté a konečně to uviděla. Kolem posledního pokoje stála bariéra, všechny zdi včetně stropu a podlahy byly obrněné obrovským množstvím Síly, cítila jsem taková kouzla jako mágův štít, gilotinu, stěnu ohně nebo samouvolňující se firebally a časovaný freeze.
"Počkej tady nebo se vrať. Něco si zažídím a hned jsem zpátky, momentíček," to už jsem mizela v páté vrstvě. Stačila chvilka soustředění a stěny zeslábly. Nesměla jsem zasáhnout příliš, Velká by si toho okamžitě všimla, takže musím doufat, že má zrovna něco na práci. Ale jedno překvapení jí tu však přichystat můžu, takový malý dáreček alá Lena… Uchechtla jsem se. Ta se bude divit.
Spokojená sama se sebou jsem vykročila ze šera a pohlédla na Alexe. "Dobrý, můžem dál. Trošku jsem upravila podmínky vstupu do té její pevnosti. Uvidíme, jak si s tou mojí nadílkou poradí. Ale do pokoje musíme přes šero, tipla bych to tak na čtvrtou hladinu, Velcí netroškaří a radši se pořádně pojistí. Kdyžtak ti budu muset pomoct do páté, ale to zvládnem. Tak pojď," chytla jsem ho za ruku a vtáhla zase zpátky, do mého oblíbeného šedého světa, pravé podstaty všeho.
Nakonec se ukázalo, že nás Firael pěkně podcenila. Do jejího pokoje jsme se s klidem dostali přes třetí hladinu a nedalo nám to vůbec žádnou práci. Ještě mezi dveřmi jsem si všimla jemné magické pavučinky a radši ji odstranila. Měla sloužit jako alarm a ten, kdo by si nedával pozor, by ji jistě přetrhl a aktivoval. Apartmá uvnitř už žádné bariéry nemělo, takže jsme se vydali hledat majitelku.
Přišli jsme zjevně nevhod. Velká tu nebyla, pokoj vypadal nedotčený, až na pár ručníků a šamponů v koupelně a hrnečků v kuchyni. Jakoby se tu někdo pouze stavil na maximálně hodinu a pak zase odešel. Rozhodně to tu nevypadalo, že by tu žila dva měsíce. "No nic, Alexi. Pěkně způsobně se posadíme za stůl a počkáme na hostitelku."
Přišla za půl hodiny. Zvláštní, byla nakupovat v samoobsluze. Plné tašky postavila do chodby a stále k nám zády, aniž by nás mohla vidět, zahlaholila: "Doufám, že jste si uvařili kafe! Přece jenom čekat nad prázdným stolem jen tak…" "Lena Malkinová, Světlá mimo kategorie, Noční hlídka města Moskvy," to už jsem stála proti ní a pozorovala ji. "Ale mé dítě, jste si tím jista?" Zpod tmavého obočí se do mě vpíjely hluboké šedé oči plné vědění a vřelosti. Já ji znám…ale pořád si ještě neuvědomuji odkud. Povzdechla jsem si. "Nevím co to mluvíte. Ale možná by nebylo od věci, kdybyste se nám představila.
"Jak myslíš. Firael, Temná mimo kategorie, v Moskvě na dovolené a za osobními záležitostmi. Posaď se a nevyšiluj, má milá." Její slova mě doslova posadila zpátky na židli. Firael se spokojeně pousmála, došla do chodby pro nákup, položila ho na kuchyňskou linku a začala vybalovat potraviny. Měla jsem konečně šanci si ji pořádně prohlédnout, třeba přijdu na to, kým je…
Otočila se ke mně, s pytlíkem rýže v jedné a krabicí mléka v druhé ruce a řekla: "Už je to dlouho, viď?" Krásné rozpuštěné rovné černočerné vlasy jí spadaly až po pás, lesknouc se jako havraní peří. Oči, ty bezedné studny, měla jsem pocit, že mě prohlédly úplně celou skrz naskrz, vědí o mně naprosto vše, cítila jsem se před nimi jako nahá. Uhnula jsem pohledem a Firael se obrátila zpátky k lince. Dlouhý plstěný černý kabát se dolním okrajem málem dotýkal země, ze zadu vykukovaly jenom podpadky jejích luxusních bot na podpadku. Vůbec všechno to oblečení, které měla na sobě, muselo stát hříšné peníze.
"A vy, mladý muži? Přesně tak jsem si vás představovala, přesně tak." Alex při jejích slovech konečně zavřel pusu, celou tu dobu pootevřenou dokořán. "Mno, já…" Pobaveně jsem ho pozorovala. Temné byla mnohem mnohem starší než většina Jiných v Moskvě, řekla bych takových tisíc let, ale u Velkých člověk nikdy neví. Přes její léta z ní sálalo charizma a šarmantnost v takové míře, že z ní byl paf i Alex. Ať už jsme chtěli nebo ne, stávala se nám simpatičtější čím dál tím víc.
"Já…já jsem Alexej Abrikosov, Světlý Jiný mimo kategorie, mág obrateň, Noční hlídka města Moskvy," vysypal to ze sebe takovou rychlostí, že jsem mu málem nerozuměla. Kopla jsem ho pod stolem do holeně a on se konečně aspoň trochu probral. "Přišli jsme se vás zeptat na pár maličkostí ohledně vašeho pobytu tady," snažila jsem se být nenápadná. "Já vím, Leno, já vím," slova volila ve stylu mé babičky, ale rozhodně to znělo úplně jinak. Moudře, vůbec ne dětinsky. "Ale není to asi ten nejlepší nápad," otočila se ke mně a pohlédla mi přímo do očí. "Omlouvám se vám. Sbohem."
A zmizela v šeru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama