Kapitola 35.

23. ledna 2007 v 18:07 | BitterBeauty |  Tajná hlídka-Kp
Doušek horkého čaje, který jsem měla v tu chvíli v ústech mi zaskočil, já se rozkašlala a přidušeně ze sebe dostala: "Za…Za…Zavulon? Ten…?" Asi jsem musela vypadat hodně vyděšeně.
Firael akorát sklesle seděla, v tváři nepřítomný výraz, ruce složené v klíně. "Ano, ten. Měli jsme spolu jisté pletky před několika lety, ta vědmička zažárlila a prostě mě uřkla. Naštěstí nebyla nijak zvlášť silná, takže v té době mi žádné nebezpečí nehrozilo. Ale teď…je můj život na vlásku," pohlédla na mě smutnýma očima.

"Díky určitým…ehm, výzkumům, jsem zjistila přesné působení kletby. Byla jsem v ústraní, žila v malém domečku uprostřed hustého lesa, jako odvrženec. A jak tak koukám, Zavulon po mě ani nevzdechnul," dodala hořce.
"Miluješ ho?" Předklonila jsem se abych upoutala její pozornost.
Pousmála se. "Ano. Z celého srdce, jak Temná nejvíc může." Radši jsem se nezmiňovala o velké pravděpodobnosti toho, že Velkému je nejspíš lhostejná. On, Zavulon, nikdy nikoho nemiloval, nemiluje a nikdy milovat nebude. Vím to přece z vlastní zkušenosti, ušklíbla jsem se. "Co se děje? Na co teď myslíš?" Otázala se Firael podezíravě.
"Ále…na to, jaký máš vkus," vyvlíkla jsem se z nepříjemné situace uštěpačně. "Tohle řešit nebudeme, já bych to asi nikdy nepochopila. Zásadní otázka, tedy vlastně dvě. Za prvé, jak vážně to s ním myslíš a jak daleko bys kvůli němu byla schopna jít?"
"Leno. Kamkoliv. Za jakoukoliv cenu, klidně na konec světa. Zkoušela jsem na něj zapomenout, pustit ho z hlavy. Ale čím déle jsem se o to pokoušela, tím jasnější mi bylo, že se mi to nepovede. Prostě ho miluju," povzdechla si.
"Fajn. No a za druhé: Kolik ti ještě asi tak zbývá času, co myslíš?"
"Týden? Deset dní?"
"Cože?" Rozkašlala jsem se podruhé. "Čekala jsem, že řekneš rok, dva… Ale týden? To máme na to, abychom přišli na přesné znění uřknutí a protikletbu, jenom sedm dní?" Poposedla jsem si a vlk už zase otevřel ty své zářící zelené oči.
"Ano, přesně tak. Sedm dní," povzdechla si. "Ale jedním ti můžu udělat radost-přesné znění kletby znám a řešení taky. Háček je však někde úplně jinde. Na vysvobození sama nestačím. p
Prostě tě potřebuju," rozhodila ruce do stran a s prosbou v očích na mě pohlédla.
"Fajn, vynasnažím se tě z vytáhnout z rejže. Ale chci vědět jak, co pro to budu muset udělat a taky co za to," našpulila jsem rty.
Firael se zasmála. "Pravá Temná, Leno. Co za to…Co budeš chtít, dám ti cokoliv. Ty obětovat vlastně nic nemusíš, bude tě to stát absolutní minimum. A snaha taky skoro žádná."
"Chci upřesnění," ozvala jsem se příkře.
Natáhla se pro čaj a teprve potom začala mluvit: "Jde o znění té kletby. Nebudu ti ji předříkávat, protože by se mohla aktivovat. Na tebe. A zrušení… Nechápu, jak takhle slabá Jiná mohla vymyslet něco tak důmyslného. Spíš si myslím, že je to plán někoho jiného, kdo tu chudinku vědmička ovládnul a ona ho poslouchala… Těžko říct. No prostě to byla kletba určena Temnému a zrušit ji může jen on sám. Ale pouze za předpokladu, že se z něj stane Světlý."
"Počkej, já to nechápu!" Měla jsem v tom všem absolutní guláš.
"Je to speciální typ kletby, kterou uvrhne Temná na Temnou, deaktivovat ji může také pouze sama prokletá a to jen za předpokladu, že se celé její já převrátí naruby a v ten samý moment kolem ní propukne mohutná erupce Síly. Světlé Síly. No a uznej, z mého hlediska naprosto nemožné," řekla a smutně pohladila na zemi ležícího vlka. Ten si nahlas oddechl a vyvaloval se dál. "Tady ten se ke mně připojil v lese, kde jsem sama bydlela. Potkali jsme se náhodně, on byl malé vlče, matka mu zemřela při zápase s medvědem a chudák štěně nemělo nikoho. Ujala jsem se ho, nakrmila, ošetřila a pustila na svobodu. On se za mnou ale za pár dní vrátil a už neodešel," pousmála se. "A musím říct, že je to věru všestranné zvíře. Trošku jsem ho…pomohla jsem mu rozvinout všechny možné schopnosti."
Udiveně jsem na ni pohlédla. "Jak to myslíš?"
"Však jednou poznáš, uvidíš. Víš co? Necháme toho. Mohla bych tě o něco ještě poprosit? Nechce se mi vracet se zpátky do hotelu a abych pravdu řekla, tady mi to připadá mnohem příjemnější. Necháš mě, vlastně nás, tady přespat? Vystačím si s gaučem," poplácala rukou sedačku.
"Ale jistěže, to není žádný problém. Máš pravdu, ráno moudřejší večera. Ono sice už ráno dávno je," pohlédla jsem na hodinky, "ale to je fuk. Jdeme spát." Vyskočila jsem a odnesla nádobí do kuchyně. "Jedno mi ale není jasné. Na co v tom všem potřebuješ mě? Když už jsi mi určila budoucnost," povzdechla jsem si.
"No, to kvůli té erupci Síly. Jsi nulová, já sice vždycky cítila, že to dotáhneš daleko, ale opravdu jsi mě překvapila."
"Pokud jsem dobře slyšela, je třeba Světlé Síly, ne? Na to jsme snad krátké obě?"
"Nepomůžeš tím jenom mě, ale i sobě. Vím, co se v tobě odehrává a co chceš. Jsi sice Temná, ale rozhodně se necítíš ve své kůži, viď?" Jakoby mi četla myšlenky. "Když se všechno vydaří, já budu čistá. A ty se budeš moct vrátit ke svému minulému životu. Světlému životu, Leno. Ovšem když budeš chtít…"
Když budu chtít…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama