Proč?!

11. února 2007 v 17:59 | Lovable |  Jednorázovky
Takže je tu moje první jednorázovka a první jednorázovka v rubrice jednorázovka, zmatek co?! No jo já vím... takže prosím poprvé žádám aby jste kritiku moc nebrali vážně, ale žase nechci aby jste říkali jen kvůli mě že je to užasné a tak...prosím to hlavně ne, já se za ni totiž stydím. tak si hezky počtěte a když to nebudete chápat tak mi to ...nevím řeknete mi to opatrně...dekuji
(Pozn.Au.: Kurzíva je přítomnost, normální je minulost nebo spíše vyprávění...)
Adios

Proč jsi mě políbil? Proč, co jsem ti provedl, že jsi to udělal? Věděl jsi,co se stane,když to uděláš.Moc dobře jsi to věděl a přece jsi to udělal. Ještě k tomu tak náhle. Proč?Jak jsem ti jen mohla věřit?Já ti věřila a ty jsi tohle udělal.Jak já byla naivní a až teď mi to dochází,až teď.
Věděl jsi moc dobře,co se stane když to uděláš. Věděl jsi,že jsem s tím bojovala, ale ta chuť mě přemohla. Teď nad tebou sedím a vzpomínám na ten den.Na ten den,kdy jsem ti to nedořekla a ty jsi…
V místnosti plné nervózních studentů, kteří čekali na papír plný otázek bez odpovědí jsem seděla i já.I já jsem byla nervózní, ale ne z prázdného papíru,ani svých vědomostí.Bála jsem budoucnosti.
Ten den jsem ti to chtěla konečně říct.Stále ses ptal proč tě nechci políbit,proč mě můžeš hladit jen někdy a proč se nevidíme každý třetí den.Ubližoval jsi mi tím, ubližovalo mi to,že mi nedůvěřuješ.
Ťukala jsem tužkou o stůl a stále přemýšlela nad tím jak,jak ti to mám říct. Věděla jsem moc dobře,že mě sleduješ svýma okouzlujícíma očima, kterým jsem podlehla i já.Netušila jsem ale,že chceš udělat tohle.Tvoje studená, jemná ruka se dotkla mé.
Neměl jsi to dělat… kvůli tomu jsem zase propadla víš to… ;)…(pozn.ve škole)
Leknutím jsem ti chytila ruku a zaryla do ní své nehty Projely tvou kůží lehce,a mé nehty byly pokryty tvou krví.Oba dva jsme na sebe koukali. Já se slzami v očích a ty s děsem. Proč?! Zeptala jsem se ho tiše,skoro až neslyšně.
Zavanulo to sem. Ke mně.Ty jsi na mě stále koukal i vyučující nás pozoroval a já jsem to nevydržela. Ta chuť byla nesnesitelná, ale udolávala jsem jen kvůli tobě. Vykašlala jsem se na písemku a utekla jsem z brekem pryč.
Fakt jsem byla ráda, že jsi šel za mnou. Docela mě to i překvapilo,že jsi se mě nebál,ale ta odvaha ti to říct.Věř mi,bylo to těžký
Šel jsi za mnou,jako můj ocásek a mně to bylo i docela příjemné.Snažil jsi se dohonit mě,ale já pokaždé zrychlila,až jsem zašla za roh. Nevím jistě,jestli jsi váhal,nebo jsi zpomalil,ale než jsi ke mně došel, tak to byla doba. Když jsi mě uviděl,tak jsem poznala v tvém obličeji nervozitou a strach.Strach z budoucnosti, který mě také tížil.
Přistoupila jsem blíž k tobě…
Úplně jsi se rozklepal. Přitahovala jsem tě hodně co?Můj dech tě přiváděl do pokušení ochutnat mé rty.Bohužel jsi podlehl.
…a promluvila jsem tiše,velmi tiše,ale ne zase tak,abys to neslyšel.
"Musím ti něco důležitého povědět, něco na co se stále ptáš." Skoro jsem se dotýkala tvých rtů, ale uhnula jsem.Za chvilku se dozvíš proč.
"Proč?!" ozval si se tichoučce.
Proč?! To slovo používám v tuto chvíli stále,teda spíše otázku. To jsi mi ty vsugeroval do hlavy, proč?! (heh…vidíš zase)
"Já, já chtěla bych ti říct,teda odpovědět na tvoje otázky," koktala jsem ze sebe.
Nechtěla jsem se ti koukat do tváře a už v žádném případě ne do očí.Moc dobře bych věděla,co by nastalo.
"Dobře,můžu je pokládat?!" zeptal se rozhodně a mě to překvapilo,usmála jsem se do země a čekala na tvoji první otázku.
"Miluješ mě?"usmál se. Chytil jsi mě jemně za bradu a zvedl jsi jí.
Překvapil jsi mě, ale opravdu myslela jsem si že se zeptáš na to,proč mě můžeš pohladit jen když ti to dovolím. A proč mě nemůžeš políbit… n, ty jsi se zeptal na tuhle věc a já tě začala milovat ještě víc.
Skočila jsem ti kolem krku a svalila tě na zem. Ty jsi neřekl ani "au",ani "slez ze mě" ty jsi se jenom smál a hladil mě. Já jsem se smála s tebou a prostě jsme tam leželi jen tak na chodbě a mazlili se. Nepociťovala jsem nic,co by tohle mohlo přerušit. Byla jsem v 7 nebi… pak jsi to ale zkazil.
Proč?! Ptám se proč, bylo to tak hezké, a ty jsi to zase zkazil, proč?!
Dal jsi mi své teplé rozesmáté rty na moji tvář. Bylo to krásné a já odolávala, ale ty jsi se posouval stále blíž k mým rtům a moje chuť čím dál víc rostla. Moje zuby se ostřily a oči zčernaly. Moje mysl patřila jen a jen tvé teplé krvi, ale moje srdce poroučelo utéct pryč.
Vždy jsem dávala přednost hlasu srdce,to moc dobře víš,Říkávala jsem ti to pokaždé, ale moje mysl byla silnější a chuť také. Ale překonala jsem se… vidíš co kvůli tobě obětuji…
Vyběhla jsem ze školy a běžela do lesa,kde jsem se sesunula na zem u stromu. Obličej jsem si položila do dlaní a rozplakala jsem se.
Opravdu jsem plakala,moc a zase, jen kvůli tobě, ts…no a teďka zase pláču vidíš,co se mnou provádíš, že se nestydíš… promiň…
Neutíkal jsi za mnou.Byla jsem ráda,protože jsem potřebovala něco moc silného. Vstala jsem, utřela jsem si slzy a vzdychla jsem. Opravdu na hlas. Podívala jsem se za sebe na školu a hnedka zase zpátky před sebe. Rozběhla jsem se,jak jsem jenom mohla a přitom jsem se snažila zachytit pach nějakého zvířete.
Uběhl měsíc a ty jsi se mnou nemluvil. Ani jedno malinké slovíčko. Bolelo mě to.
Mám takový pocit, že jsi to věděl.Že jsi věděl, kdo jsem a co jsem. Mám pocit,že jsi věděl,co můžeš a co nemůžeš…
Byla noc a já se potulovala po venku,jako obvykle. Nešla jsem ale tentokrát sama. Plížil jsi se za mnou a já věděla,co udělat,abych ti ukázala,kdo jsem.Chtěla jsem mít jistotu o tom,že to určitě víš.
Očkem jsem se koukla,kde přesně jsi a pak už jsem na nic nečekala .Vystartovala jsem proti tobě a mžiku jsem byla u tebe. Díval ses na mě beze strachu a já už věděla na jistotu,že to víš. Přistoupila jsem k tobě blíže, až jsem ti skoro dýchala do pusy .Nehodlala jsem ustoupit a ty taky ne,tak jsme tam jen tak stáli a koukali si do očí. Až pak já husa jsem to prolomila.
Nemohla jsem se udržet, prostě jsem to nevydržela.Musela jsem se zeptat,protože ta díra ve mně byla nesnesitelná a ta samota bez tebe, ani si to nedokážeš představit tu bolest,nebo ano?!

"Odpouštíš mi?!" prolomila jsem to ticho, ale v tu chvíli jsem toho litovala.
"Samozřejmě." Zamrkal a já se najednou cítila plná energie. Ale když jsem se na něj podívala ještě jednou pořádně, zjistila jsem,že za tou záclonou je ještě jedna otázka a já se začala zase strachovat.
Měla jsem čekat že se na tohle zeptáš, samozřejmě já když jsem byla člověk taky jsem se ho na to stále ptala… pak jsem toho litovala… já naivní…
"Mohla by jsi mě taky udělat upírem?!" zeptal se nervózně. Já jsem se musela trochu usmát, ale můj úsměv do vteřiny zmizel za zodpovědným obličejem.
"Ne to nedopustím,niky.Nechci,aby ses pak trápil jako já." Začala jsem křičet a mávat rukama.Nemohla jsem se udržet a dala jsem ti facku.Ty ses jen v reflexu chytil za tvář.víc jsi nestihl.Koukal jsi se na mě,jako na monstrum, které vypustili z karantény a ono je moc rozčílené.Začala jsem se za sebe stydět otočila jsem se a dala se na odchod,ale ty ses nedal odbýt tak lehce,ty jsi to musel mít. Chytl jsi mě za ruku a rychlostí blesku sis mě přitáhl k sobě. Nečekal jsi na mě a moje rty se s tvými spojily.Moje chuť stoupala a stoupala. Neudržela jsem se a přesunula své rty k tvému krku.

Proč jsi to udělal? Nevěděl jsi,že neumím přestat,nebo jsi si myslel,že když tě vysaji tak budeš žít???… ne… asi je i dobře,že je to u konce, ale já se s tím nikdy nesmířím. My upíři jsme lovci, kteří nevědí kdy přestat. Nikdy jsme neměli nikoho políbit, protože naše chuť stoupala. Nikdo se nás nesměl dotýkat,aniž by nás předem upozornil, protože lidský dotek byl pro nás výzvou.Já všemu odolávala,tak proč jsi to udělal?! Proč?!To slovo začnu nenávidět,ale i milovat stejně jako tebe…
Ale děkuji ti… byl to můj první překrásný polibek,ale doufám,že poslední. Nechci už takhle nikomu ublížit.Odpusť mi,mrzí mě to, ale vy lidi jste tak naivní……Sbohem……
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám naše povídky?!

Ano moc... 76.8% (86)
Jo jdeto, ale znám lepší... 12.5% (14)
Nic moc...ale dá se to přežít... 3.6% (4)
Ne... 7.1% (8)

Komentáře

1 KA.R.IN KA.R.IN | 15. února 2007 v 11:37 | Reagovat

panebože...to je krásný :) moc krásý..nemám slov

2 Lovable Lovable | 15. února 2007 v 12:38 | Reagovat

neveřím že se to tak libilo... tomu nemužu nejak uverit ale dekuji....:)....potesila jsi me...

3 Mary-Ane Mary-Ane | E-mail | Web | 18. února 2007 v 13:55 | Reagovat

Je to moc hezký, dlouho tu sedím a přemýšlím, moc hezký...

4 KA.R.IN KA.R.IN | 19. února 2007 v 21:48 | Reagovat

ráda někoho potěším když říkám pravud...  čověk s epotom opravu musí zamyslet

5 arien arien | Web | 29. června 2007 v 23:01 | Reagovat

to bylo fakt úžasný... já vážně málem brečela

6 Vallarian Vallarian | 30. června 2007 v 1:25 | Reagovat

Fakt skvělý počteníčko, opravdu se ti to povedlo... Jen možná, kdybys dala ten obrázek až na konec, já totiž ten obrázek zahlédl někde v polovině, takže jsem věděl, že je to upírka, dřív, než jsi nám to sama prozradila v příběhu, ale jinak opravdu vynikající :)

7 Martin Martin | 30. června 2007 v 13:56 | Reagovat

Proč jsi mě políbil? Proč, co jsem ti provedl, že jsi to udělal?

tohle zni fakt dost blbe :)

vypada to ze se libali 2 kluci :P

jinak je to pekny

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama