Kapitola 37.

10. března 2007 v 21:20 | BitterBeauty |  Tajná hlídka-Kp
Takhle brzo bylo v naší centrále pouhé minimum lidí. Samozřejmě Oleg, ale kdoví, co a s kým celou noc vyváděl, protože s hlavou položenou na recepční přepážce pospával. Pf, máš hlídat a ne si tady vylehávat, chlapče! Zlomyslně jsem se ušklíbla. Pohlédla jsem na vlka a ten, jakoby mi dokázal číst myšlenky, vyskočil na pult a lehl si před chudáka Olega, že se čumákem téměř dotýkal jeho nosu.

Pak ho jemně olízl.
"Říkal jsem ti, že mě máš nechat spát do osmi," zamručel ze spánku.
"Osm už dávno bylo, hlídkaři," řekla jsem tiše.
Můj hlas ho konečně probudil a on otevřel oči. Jenomže celé jeho zorné pole zabírala vlkova hlava. Když pak ještě vycenil zuby a jemně zavrčel, v Olegových očích strach vystřídala čistá hrůza. Vyskočil jako by ho vosa píchla a začal rychle couvat až narazil do zdi. Vlk seskočil a pomalu, pomaličku ho následoval, přikrčený, pysky zvednuté a stále výhružně vrčel. Oleg začal panikařit, a když se rozhlédl kolem sebe a uviděl mě, jak se klidně o sloup a zadržuju smích, křikl na mě: "Leno, dělej sakra něco! Ta bestie mě chce sežrat!!"
To už jsem to nevydržela a začal se smát nahlas. Pískla jsem a vlk rázem změnil postoj těla, začal vrtět ocasem, předníma packama se vystrašenému Světlému opřel o ramena a jal se mu olizovat obličej. Oleg zařval, ruce mu vystřelily dopředu proti nepříteli, ale byl bezmocný. Ať se snažil jak chtěl, vlka ze sebe nesetřásl. "Ne! Nech toho! Fuj, nesmíš, lehni! Ne! To jsi mě měl radši sežrat, pse!" Jeho hlas zněl tak bezmocně, že jsem to už nevydržela a pískla podruhé. Vlk otočil hlavu a když viděl, že po něm chci, aby toho nechal, začal si to rozmýšlet. Přece jenom, nechat takovouhle oběť jít... Nakonec mě však poslechl, pomalu packy z Olega sundal a dopadl na všechny čtyři. Malé olíznutí ruky si však ještě neodpustil, ale pak už se neochotně vydal směrem ke mně.
"Dobré ráno," kývla jsem na něj.
Vrhl po mě naštvaný pohled a odplivnul si: "Dobré bylo, než jste přišli vy." Pokoušel se utřít si tvář od psích slin, ale zrovna moc mu to nešlo.
"Ale no tak. Vyleháváš ve službě, hlídkaři. No to je jedno, jdu nahoru za Geserem, tak zatím," mávla jsem mu na pozdrav, naposledy na něj mrkla a nastoupila, s vlkem po boku, do výtahu. Přes zavírající se dveře jsem ještě spatřila Olega, jak mě vyprovází stále ještě nakvašeným pohledem. "Možná jsme to opravdu trošku přehnali, hochu," podrbala jsem přítele za ušima. Nestihl nijak odpovědět, dveře se zas otevřely o my vystoupili. "Tak ti představuju centrálu Noční hlídky města Moskvy," řekla jsem a pobídla ho ke kroku.
Všude prázdno, nikde nikdo, naši líní Světlí vyspávají. Zavrtěla jsem hlavou a povzdechla si. Tomuhle se říká dohlížení nad Temnými? Vždyť nám zdivočí... Ale co to zase melu. Jsem taky Temná, takže my zdivočíme. Zvyknu si na tohle někdy? Nevím... Geser je tady, to vím. Sedí u sebe v kanceláři a popíjí svoji ranní kávu.
Zaklepala jsem na dveře, nečekala na pozvání a vstoupila. Jak jinak, hověl ve svém křesle, s šálkem kouřícího se nápoje v rukou a pozoroval město skrz velké zadní okno. "To jste opravdu nemuseli, Oleg měl za sebou dvojslužbu a jelikož nebyl nikdo, kdo by za něj dneska hlídal, musel nastoupit zase. Takové probuzení si opravdu nezasloužil." Otočil se k nám čelem. "Nazdar, příteli," usmál se na vlka. Snad se ti dva neznají... I když, nebylo by se čemu divit.
"Já vím, asi jsme to trošku přehnali. Ještě se mu omluvím, až půjdu. Dobré ráno, Gesere," přešla jsem k sedačce a kecla do ní. "Jdu se jenom zeptat na novinky. A jednu mám i já." Vlk pohledem zkontroloval kancelář, přešel ke dveřím, lehl si před ně a hlídal. "Firael se objevila u mě. Docela...hodně jsem toho od ní zjistila a ona ode mě taky. Našlo se i pár řešení ohledně záležitostí, které nám do teď dělaly problémy. Přespala u mě a pokud vím, stále tam ještě je," zamyslela jsem se. "Jo, je. A spí," prohodila jsem po chvilce soustředění.
"Tak to je dobrá zpráva. Jsem rád, že se naše stará známá objevila. A jestliže říkáš, že se našla nová řešení, zní to celé ještě líp. Tak povídej, děvče. Jsem zvědavý, co je nového," pobídl mě. Vstala jsem a postavila vodu na čaj. Zatímco jsem mu převyprávěla veškeré informace, které mi včera Firael sdělila, uplynula minimálně hodina. Když jsem skončila, Geser se opřel v křesle a zavřel oči. Dlouho bylo ticho, rušené pouze zvuky zvenčí.
"Tohle mění spoustu věcí," řekl konečně Geser zamyšleně. "Jestliže je to s ní a Zavulonem tak, jak ti řekla... A to o té kletbě, to by vysvětlovalo hodně událostí minulých týdnů. Určitě se budeme snažit jí pomoct. Ale na to bude třeba hlavně tebe, Leno. Jsi ochotna do toho jít? Nebudu nic nalhávat, může tě to stát život," pohlédl mi do očí.
Nyní jsem ticho byla pro změnu já. "No... Jelikož se v mém životě změnilo už tolik věcí a polovinu z nich bych chtěla vrátit zpátky, tak ochotna jsem. Vím, je to nebezpečné. Nejvíc pro mě. Ale chci jí pomoct, protože ona dokáže pomoct mě," řekla jsem rozhodně. "Takže do toho jdu. Ale... Něco mě napadlo. Tak, jak o tom přemýšlela Firael, že ta vědmička, která ji uřkla, nemohla být takhle silná... Nemohla."
Geser na mě pohlédl.
"Je tu ještě někdo třetí."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama