Kapitola 40.

10. března 2007 v 21:25 | BitterBeauty |  Tajná hlídka-Kp
Všechno bylo najednou tak strašně krásné, že jsem tomu nechtěla věřit. Nemohlo to být až takhle ideální, to není možné... Jsem ten typ člověka, který na svět kouká tak, jaký je, nepřikresluje a na nic si nehraje. Prostě jsem tomu nevěřila. Ne nevěřila, spíš nedůvěřovala, nedůvěřovala té nové situaci. Tomu, že je všechno tak jako předtím, a že to šlo tak hladce. Jednoduše srdce říkalo ano a hlava ne.

"Děje se něco, Leno?" Alex si mě zamračeně prohlížel. Šli jsme ruku v ruce ulicí směrem k Hlídce.
"Ne, nic se neděje," odpověděla jsem rychle.
"Určitě ne? Jsi bledá a zamlklá."
"To budeš taky až ti Geser přesně řekne, co teď bude následovat," odbyla jsem ho.
Trhnul rameny a přestal to řešit, naštěstí. Neumím někomu lhát do očí. A tvrdit, že je všechno v pořádku, když není, lež je. Stiskla jsem mu ruku a usmála se na něj, on mě vzal kolem pasu a mlčky jsme pokračovali v cestě. On sice nevěděl, co přesně se bude dít, ale rozhodně to tušil, takže ani jeden z nás neměl náladu na povídání. Ale ticho taky není špatné, když je ve správnou dobu.
Pokud jde o vlka, toho jsem poslala ke mně domů ještě než jsem vstoupila do čajovny. Z centra je to rozhodně blíž než od Hlídky a o něj strach nemám, on se ztratit nemůže. Pochopil, co po něm chci a mírným poklusem se vydal za svou paní. Bude to tak lepší, mohl by tak jedině překážet nebo tropit neplechu a my budeme mít problémy i bez něj.
Geser je u sebe, tím jsem si jistá. Na recepci nikdo nebyl, to už mi bylo divnější, a když jsme pak procházeli úplně prázdným patrem, už jsem vůbec nevěděla, co o tom mám myslet. Alex už už zvedal ruku, že zaklepe, ale já ho zastavila: "Počkej ještě." Nechápavě se na mě zadíval, jak tam tak stojím dva kroky od něj, koušu se do rtu a najednou nevím, co říct. "Já... Dneska se něco stane, vím to. A proto nechci, abys šel do akce. Jednoduše zůstaneš buď tady, nebo nejlíp doma. Nechci, aby se ti něco stalo, mám zlou předtuchu a bojím se o tebe. Takže tě prosím...ne, já ti nakazuju, abys zůstal tentokrát stranou. Pamatuješ, jak dopadla naše předminulá akce?"
Při té vzpomínce se mu v očích mihl stín, ale rychle ho vystřídal zpátky jeho tvrdý pohled. "Ne. Já stranou nezůstanu, Leno. Vím, že o něco půjde a že to bude tentokrát hodně nebezpečné, ale já do toho jdu s tebou. Nenechám tě v tom samotnou. Někdo tě chránit musí."
"Já se ochráním sama a pokud na to nebudu stačit já, kdo tedy? Ty bys asi těžko něco natropil se silami, které by daly zabrat mně. Jednoduše se bojím, o tebe. Zůstaneš tady," stála jsem si za svým.
"Ne, jdu." Otočil se ke mně zády a vešel do kanceláře.
Zavřela jsem oči, zhluboka se nadechla a následovala ho. Šéf stál u okna a zase pozoroval cvrkot dole na ulici a v celém městě. Alex seděl na pohovce a vrhal po mě jednoznačné pohledy. Sedla jsem si k němu, chytla ho za ruku a když mi ji stiskl, hned mi bylo líp. Možná na mě nakonec dá...
"Jsem rád, že aspoň otázka vás dvou se vyřešila," otočil se k nám Světlý čelem. "Ale tohle teď nechme stranou, máme před sebou důležitější věci." Já si v duchu povzdechla, Alex Gesera počastoval pohledem typu ´no to bych se hádal´, ale on pokračoval: "Určitě jsi se rozhodla napevno, Leno? Nechceš přece jenom odstoupit? Řešení se najde stejně..."
"Ne, jdu do toho. Jiné řešení není, Gesere, a ty to víš. Ale mám na tebe prosbu. Alex zůstane stranou, do akce nepůjde," řekla jsem trochu chladněji, než jsem původně zamýšlela. Ten vedle mě nadskočil a už už se chystal zase něco namítnout, ale ho Geser zastavil mávnutím ruky.
"Ona je tu teď nejdůležitější, takže bude po jejím. Nevím, proč se tohle přeje, ale budiž. Budeš chybět, ale my to bez tebe nějak zvládneme, je nás dost. Jak jste si všimli, všichni operativci jsou pryč, nechal jsem je pomalu nastoupit do akce, obkličují Lenin byt a hledají nejvýhodnější stanoviště. Až budete vy...tedy ty, až budeš připravená, vyrazíme. Scénář je jednoduchý, přijdeš domů jakoby se nic nestalo, vyřídila jsi všechno co jsi chtěla. A rozhodla jsi se, že jí pomůžeš. Dneska je magicky zvláštní den, ona to ví a jistě si to nenechá ujít. Takže budeš dělat všechno, co ti řekne, ale až dojde na moment, kdy máš podle ní zasáhnout ty, bude to na tobě. Třeba se to všechno bude vyvíjet nakonec úplně jinak, ale prostě a jednoduše-cíl je ne zneškodnit, ale vyřadit. Prostě ji porazíš, Leno. A to je pro tebe brnkačka."
"To se uvidí," řekla jsem nepřítomně. Najednou jsem si nebyla jistá ničím, nevěděla jsem, co bude, smysly mi selhávaly, reflexy a intuice vypovídaly službu a já prostě nevěděla nic. Z hlavy mi vymazaly i takové ty blbosti z druhé třídy, třeba kolik je tři krát tři.
"Vzchop se," ozvalo se tvrdě ze strany. Geser, s horní polovinou těla vnořenou do jedné ze skříní se vynořil, ruce oběšené amulety, hůlkami, kameny a dalšími magickými pomůckami, na mě pohlédl. "Teď to záleží na tobě, takže se seber, hlavně nefňukej, neklesej na mysli, neomdlívej, nehruť se a nebo něco podobného z moře lidských hypochondrických výmyslů. Vstávej a soustřeď se!"
Tahle slova mě krásně nakopla, já zatřásla hlavou a zbavila se toho příkrovu otupělosti.
"Ehm, Gesere, myslím, že tu někdo něco zkoušel..."
"Dobré poledne, vespolek," ozvalo se od okna.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Markík Markík | Web | 10. března 2007 v 21:27 | Reagovat

Hlasuj pro mě pls v soutěži o nej blog na blogu dankagood.blog.cz dáš !!!Soutěže!!!, pak ...soutěž o nej blogis... a ...3.kolo... Moje přezdívka tam je Martík. Díky moc

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama