Kapitola 41.

10. března 2007 v 21:27 | BitterBeauty |  Tajná hlídka-Kp
Zavulon stál na stejném místě jako Geser v momentě, kdy jsme přišli, a zády k oknu nás s mírným úšklebkem pozoroval. "Světlý, ještě chvíli budeš obrňovat tuhle svoji zavšivenou komnatu dalšími magickými vychytávkami a já už se sem za chvíli bez upozornění jen tak nedostanu." Geser jenom zavrčel něco ve smyslu ´dobře ti tak, starouši´ a opět se pohroužil do skříně s amulety.

Zavulon přejel pohledem místnost a zastavil se na mně. Můj vražedný pohled ho rozesmál, i když teda absolutně netuším, proč. Měla jsem na něj vztek, a to pořádný. Přece jenom, pokusil se zabít jak mě, tak Alexe. Ale ty ještě uvidíš, jsem silnější a pěkně tě to štve, viď že jo?
Přesně tohle jsem řekla i nahlas. Zarazilo ho to. "Tak se to snažíš zakrýt, ale moc ti to nejde." Pustila jsem Alexovu ruku a opřela se. "Starouši," dodala jsem ještě sarkasticky. Od skříně se ozval smích, zakrývaný záchvatem kašle. Alex mě dloubnul do žeber. "Co je?" Šeptla jsem zlostně.
"Nesmíš si z něj utahovat, je to tvůj šéf," řekl vážně. To si snad dělá srandu?? Zavulon se spokojeně usmál, ale ten jeho škleb mu z tváře pěkně rychle zase zmizel, když Alex pokračoval: "A navíc, všude to máš napsaný. Starší se má pouštět sednout! A on nemůže za to, že má nejlepší léta už za sebou..." Vážná maska v jeho obličeji popraskala zadržovaným smíchem a já si oddychla, aspoň někdo tu ještě neztratil smysl pro humor...
"Ale no tak, přestaňte!" Tentokrát to byl Geser, kdo nás v zesměšňování Temného zastavil. "On je to vlastně chudák, jako hlava slabší strany přišel poprosit o slitování a mír a vy ho tady takhle...to...nervujete!" Tohle už bylo pro Zavulona příliš, vyprskl vzteky a za našeho hromadného smíchu přešel se křeslu a chtěl se posadit. Nemohla jsem si to odpustit, prostě mě to ovládlo... Šeptla jsem pár slůvek a křeslo pod ním neslyšně ujelo o metr dozadu. Temný se skácel na podlahu. To už jsem ale vážně asi trošku přehnala, protože tím byl kalich trpělivosti našeho hosta přelit a sranda končila.
"Však on tě smích přejde, Leno. Chtěl jsem s vámi mluvit o Firael," pohlédl na Gesera, " a nabídnout pár našich volných mágů a vlkodlaků do akce, ale zjevně o pomoc a radu nestojíte," hlasem se mu mihlo pohrdání. "Tak... Zlomte vaz," vyplivl se sebe a zmizel portálem. Nebylo pochyb, čí vaz myslel.
"Asi jsme vážně přišli o nabídku pomoci," pronesl zamyšleně Alex.
"Ale houby," Geser konečně vylezl ze skříně a zlostně na nás pohlédl. "Tohle je naše akce. Oni mohou přizvat pozorovatele, ale tím to končí. Není to až tak zlé, abychom museli spojovat síly Světla a Tmy. Tohle zvládneme sami, jasný?" Vím, jakou váhu a vnitřní smysl mělo to, co právě řekl. Hra skončila, ale to neznamená, že ještě nemůžeme zvítězit. Začneme novou a pravidla tvoříme my. Oba jsme synchronně kývli hlavou a tím debata končila. Je čas rozestavit figurky na šachovnici, pobídnout protihráče a nechat ho udělat první tah. Taktiku máme jasnou a nyní už záleží jen na nás, naší logice, umu a...a na mojí Síle. Jsem tu teď vážně asi nejdůležitější, i když jenom jako nástroj ničení. Ale má to tak být, nebudu se bránit.
Když jsme vycházeli z budovy, čekalo na nás už připravené auto. Semjon na volantem kývnul na pozdrav, počkal až se nasoukáme dovnitř a pak dupnul na pedál. Semjon, starší mág druhé kategorie, u Noční hlídky už pěkně dlouho, je nejen skvělý v akci, ale taky neocenitelný řidič. Ať už se dívá na pravděpodobnostní linie nebo je to je prostě jenom jeho talent, je schopný dostat se na určené místo za poloviční dobu než jakýkoliv člověk nebo bytost v Moskvě. Má taky smysl pro takt, celou cestu mlčel, jen na mě párkrát povzbudivě mrkl ve zpětném zrcátku, nic nekomentoval a k ničemu se nevracel. Ticho uklidňovalo, ale můj strach stejně rostl.
Nevím, jak to dokázali, ale nakonec mě umluvili a Alex jede s námi, zůstane sice venku a mimo hru, ale může přihlížet. Geser se dušoval, že ho k ničemu nepustí. Ale můžu si tím být jistá? Co je pro něj důležitější- jeho slovo nebo úspěch operace? Musím mu věřit, jinak se nebudu moct soustředit. A to je teď hodně důležité...nesmím selhat. Chytla jsem Alexe za ruku a zavřela oči. Vycítil moje rozpoložení a obavy a vzal mě kolem ramen. Vím, je na tebe spolehnutí. Jenomže na mě ne. Vím, proč tě nechci pustit do akce. Bojím se. Jak o tebe, tak i o moje úsudky. Můžou tě použít jako předmět vydírání, buď ty nebo zneškodnění Firael. A já vím, co bych si vybrala. Tebe. A tím bych ohrozila všechny Jiné, šero, celou Moskvu s jejím obyvatelstvem, svět lidí i Síly, sebe samu. A to nesmím. Takže musíš zůstat venku.
Než jsem se nadála, byli jsme na místě. Podívala jsem se šerem, ale široko daleko nic zvláštního. Skočila jsem pro jistotu i do druhé hladiny, pak do třetí, a tam jsem je všechny konečně viděla. Schovaní, nadopovaní Silou, oběšení amulety a Geserovými obrannými kouzly tu stáli všichni silnější pracovníci naší Hlídky. Uklidnilo mě to, i když jsem věděla, že jestli půjde do tuhého, nebudou k ničemu.
Vyskočila jsem zpátky do reálu. "Tak teď víš, kde jsou. Můžeš s nimi počítat, Leno," Světlý seděl otočený na zadní sedadla a něco hledal po kapsách. Pak začal vytahovat různé kameny, přívěsky, hůlky, talismany a moře dalších, Silou nacucaných, magických pomůcek.
"Není blbá, pozná to," řekla jsem s obavami. Geser mou poznámku přešel a začal na mě všechny ty amulety věšet. Pěkně šerem, rafinovaně je ukrýval a zastrkoval do hlubších vrstev.
"Musíš mi věřit. A hlavně sama sobě, záleží na tobě, kolik toho pozná. To, že jsme tu mi a ty vypadáš jako časovaná Silová puma, prohlídnout nemůže. Pokud se ale prořekneš, zaváháš, uděláš něco blbě nebo tak, může začít tušit. A od tušení je už jen krůček k vědění, tak pozor. Jinak si nedělej starosti." Skončil s tím zajišťováním mé maličkosti.
"Myslím, že bych si poradila i bez toho všeho," zatahala jsem za nevinně vyhlížející náramek kolem mého pravého zápěstí. Podle mě teda zrovna nenápadný nebyl...
"Nikdy neříkej nikdy. A teď už běž, je čas. Brzo se setmí," Geser mávl rukou a pro ostatní se auto právě z ničeho nic objevilo uprostřed ulice. "A hodně štěstí," dodal, než jsem zabouchla dveře. Pokusila jsem se o něco jako úsměv na rozloučenou, ale podle odrazu se skle se mi to zrovna příliš nepovedlo. Zhluboka jsem se nadechla a klidným krokem vyrazila ke vchodu do domu. Než jsem stihla zastrčit klíč do zámku, uslyšela jsem, jak za mnou někdo běží. Nemusela jsem se ani ohlížet.
"Leno..." Jeho hlas byl plný starostí.
"Co tady děláš? Jsi v ohraničeném území a nemáš tu co dělat. Důvěřuj mi a zvládnu to. A drž se stranou," pohlédla jsem mu do očí.
"Dej na sebe pozor."
"To budou dávat ostatní. A navíc-" nedořekla jsem, Alex si mě přitáhl a dlouze políbil.
"Žádné navíc, utíkej už. Miluju tě," řekl tiše a popostrčil ke dveřím. Přes zmenšující se škvíru jsem ještě viděla, jak se pousmál, otočil a pomalu odcházel. Pak se dveře zavřely.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 BitterBeauty BitterBeauty | E-mail | Web | 10. března 2007 v 21:29 | Reagovat

no, nějak jsem už dlouho nepublikovala :)

takže tu máte další kapitolky...škoda, že to nikdo nečte :´(

2 Lovable Lovable | 16. března 2007 v 18:49 | Reagovat

no já přijela z lyžáku tedka a tedka tu jdu dočítat ;)

3 Majda Majda | Web | 24. ledna 2008 v 19:48 | Reagovat

Teda!! Tak jsem po delší době našla slohovku, kterou jsem napsala o Leně Malkinové a Tajné hlídce... a jsem ráda, že jsem našla i tuhle novou adresu!! Musím si celou tu Denní hlídku přečíst znovu!! :-))

P.S. Seper design...:))

4 Majda Majda | Web | 24. ledna 2008 v 19:48 | Reagovat

Teda!! Tak jsem po delší době našla slohovku, kterou jsem napsala o Leně Malkinové a Tajné hlídce... a jsem ráda, že jsem našla i tuhle novou adresu!! Musím si celou tu Denní hlídku přečíst znovu!! :-))

P.S. Super design...:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama