Kapitola 1. - Ve dne krásný,v noci okouzlující,v úplňku nebezpečný

31. srpna 2007 v 15:04 | Lovable |  Amor Of Blood
A jéje tady se pěknou řádku měsíců nic nedělo. Ale jak tak hádám nikdo to nezaznamel což je asi dobré :) povídky se nesou jak chtějí takže by se někdo musel přinutit aby něco napsal. Samozřejmě všichni se přinutily jenže kdo se má o tohle starat já osobně už mám dost blogů a teď už i stránky. Nevím jak jsou na tom holky, ale já vím že se aspon přidám to co jsem zkutila na stránkách.
Tak je tu první kapitola mé první upírské povídky XD smaozřejmě je jich více napsaných, ale tak aby jsem napínala ne?

Klasická hudba renesanční doby se nesla malinkým městečkem. Jeho obyvatelstvo bylo momentálně přesunuto do zámku na kopci, který sice vypadal vesele, ale v něm to bylo zcela jinak.Lidé,kteří tam šli,litovali že nezůstali s dětmi doma.
Jeho stěny nebyly odřené ani zašedlé, spíše působily dojmem temnoty, který lidi upozorňoval, že kdyby odešli, urazili by hostitele a to by rozhodně nebylo dobré.
Okna byla veliká a měsíc, který byl "čirou" náhodou v úplňku, svítil do místnosti na podlahu, která byla zdobena mozaikovými vzory. Všichni se rozhlíželi kolem sebe s pocitem strachu i s pocitem úžasu,až uviděli dvě obrovské schodiště,které se na vrcholu spojily a na nich žena v černo-červeném hábitu, který si právě sundávala a podávala bledému sluhovi. Bylo vidět že období renesance se jí nelíbilo,protože její šaty nebyly na tuto dobu tolik těsné.
Na odhaleném krku měla rozprostřený náhrdelník s černými perlami a její dlouhé náušnice jí zkrášlovaly rysy jejího obličeje. Vypadala velmi vznešeně, ale měla oči mladé slečny, která se nemůže dostat na povrch a dělat blbosti.Bohužel si toho nikdo nevšiml, protože neměli odvahu se podívat do jejich měnících se očí.
"Vítejte v mém zámku," pronesla velmi nahlas. Hudba utichla a ona se pousmála. "Pozvala jsem vás sem,abych vám ukázala zámek a také aby jste se mnou oslavovali moje zasnoubení s Jakobem." Rozlehl se obrovský potlesk a na vrcholku schodů vyšel za závěsem vysoký, krásný mladík s kouzelnými rysy. Všem dívkám a slečnám,ba i dokonce dámám se podlomily nad jeho tváří kolena.
Oblek neměl zdejší módy, ale i tak byl vznešený a krásný tak,jako šaty jeho partnerky.
"To je on," koukla na něj zamilovanýma očima a pak znova k nim,"svatba bude ode dneška za týden.Všichni jste srdečně zváni na naši zahradu. Dneska vás zveme na jídlo i tanec. Prosím následujete našeho sluhu." Ukázala rukou na sluhu a on se uklonil. Došel k obrovským, zdobeným dveřím a otevřel je. Vůně, která se v průvanu snesla na občany byla tak silná a příjemná, že se všichni začali hrnout ke schodišti. Isabel to celé pozorovala s úsměvem. Lidé sice běželi kolem nich, ale neměli odvahu do nich narazit.Ani neměli důvod.Možná jen strach a to Isabel těšilo. Autorita. Ano. Isabel si začala uvědomovat,jakou má moc.I Jakob začal něco cítit. Tak to vše pozorovali až jejich pohled padl na skupinku nehýbajících se lidí, kteří svůj pohled upínali na ně dva. V oblečení se moc nelišili od Isabel a Jakoba.Jen jejich pokožka byla bledá a na pohled studená.
Místnost už byla prázdná a tichá. Stačilo jen polknutí a něco se stane, domýšlel si v tom hromovém tichu Jakob. Začínal být nervózní a vyplašený, ale jak u sebe cítil Isabel, která byla klidná a vyrovnaná,nedůvěra se začala objevovat i u ní. Co se to tady děje, zeptal se sám sebe a koukl prosebným pohledem na Isabel. Ta pohled ignorovala.Jen se usmívala na osoby pod nimi. Jejich obličeje se rázem rozveselily a jejich oči změnily barvu jako Isabel.Měli je teď příjemně hnědé.
Jakob se podíval po sluhovi, který očividně věděl,o co tady jde, protože zavřel obrovské masové dveře a s úsměvem na tváři došel zpět na svoje místo.
Jakob zpanikařil natolik,že prolomil ticho slaboulinkým zašeptáním, které si myslel neuslyší nikdo jiný než Isabel. Spletl se.
"Co se to tady děje?!"
"Nic drahý.Nic co by tě mělo nějak zatěžovat." Uklidňovala ho svým jemným hlasem a pomalu začala scházet ze schodů. Dlouhé šaty se za ní ploužily a černé boty, které ji byly vidět při každém kroku ze schodu se leskly v celé své kráse. Ani jednou nespustila z osob oči,ani očkem nemrkla. To ho vyděsilo ještě více. Stál tam přikovaný k zemi neschopen pohybu. Pozoroval ji při jejím lehkým kroku, který na ni tolik obdivoval.Pozoroval, jak se k nim s důvěrou přibližovala bez známky strachu nebo čehokoliv záporného. Obešla je ze zadu a postavila se vedle nich.
Její obličej momentálně nevypadal šťastně,ani smutně,spíše lítostivě. Poprvé viděl,jak se jí mění oči. Z hnědě do plačící modré. Nejdříve hnědá nevinná,pak se začala smíchávat do temně černé a do nich světlá modrá, která to celé obarvila do modré. Moc dobře ten proces viděl,i když byl třicet metrů daleko. Nechápal to. Zavrtěl hlavou a koukl znova na Isabel.Vypadala jako před tím. Pořád ten výraz,začal ho děsit. Něco se mi stane, že?! Zeptal se sebe, ale doufal že to uslyší i ona.
"Nic se ti nestane.Jen tě osvobodí od života," odpověděla na jeho tichou otázkou. Jakob už nevěděl,co si má myslet. Mění se jí oči podle nálady, čte snad i myšlenky… děsil se. Podle vyprávění,nebo spíše podle legend tohle dokázali bytosti, které byly lstivé, krvežíznivé a na pohled neodolatelné. Zorničky se mu úžily náhlým strachem a koutky Isabeliných rtů se pohnuly.
"Už jsi na to přišel,co?! Nemyslela jsem že,jsi až tak domýšlivý," řekla jedovatě. V tu chvíli se jí oči změnily v černotu a zuby, které začínala vyceňovat byly ostřejší a ostřejší,až z nich byly silné, ale ostré jehly, které žíznily po krvi.
"Co myslíš?Co s tebou uděláme?!" zeptala se chraplavě. "Nevíš co?Nemáš slov.Udělám z tebe taky upíra, nebo snad chceš zemřít?!" nenechala ho ani odpovědět na první otázku. Tato ovšem čas vyžadovala. Před jeho očima proběhli dvě vize. Jedna jak umírá a druhá jak se stávám na věčnost krásným, hladovým a bezcitným požíračem lidí.Nechtěl ani jedno,ale co teď?
"Co když nechci ani jedno?" otázal se váhavým hlasem. To Isabel docela vyvedlo z míry. Většinou se rozhodnou hned. Ne, ona musí mít pech na tohohle. Měla ho ráda, ale nemůže ho nechat rozhodovat tak dlouho. Měl dvě možnosti. Zemřít,nebo žít. Odejít,nebo dál objevovat něco s novým zrakem, smyslem. Nechápala proč tak dlouho vybíral ,i když ona se taky dlouho rozhodovala.Bylo to ale už dávno.Zapomněla proč.
"Nemáš moc času. Buď to,nebo to. Vybrali jsme si tebe,měl by jsi být trochu šťastný. Ne každému dáváme na výběr." Mrkla na něj a on jen na prázdno polknul. Sklopila oči a zesmutněla. "Proč to děláš ještě těžší?!" dva muži a žena vycenily zuby a zmizeli. Najednou se objevili za ním. Všiml si jich,až jeden z nich zaťukal na jeho rameno. Ani se nestihl otočit a něco ho bodlo na bok krku. Cítil krev,jak proudila čím dál rychleji. Srdce začalo r hlasitěji tlouct a nohy, které celou dobu držely na jednom místě se uvolnily a stáhly sebou celé tělo.
"Nechte ho už na pokoji." Rozkřikla se a běžela k tělu. Upíři však neposlouchali. "NE. Běžte od něho." Strhla z Jakoba ženu, která proletěla skrz okno. Nic. Nevnímali ji. Kopla do muže,ten se svalil.
"To si neměla dělat," řekla chladným hlasem. Víc Jákob neslyšel. Utekl. Ano, utekl jako zbabělec a nechal tam dva upíry, kteří se naštvali. Jednu miloval druhou nesnášel. Jsem teďka upír?! Řekl si poněkud nadšeně. Rukama projel oblekem,jestli se staly na jeho těle nějaké změny.Nic. Otevřel pusu a šáhl na zuby. Taky nic. Sklesle se rozhlédl kolem sebe. Nevěděl kam utíkal a tak to teďka prozkoumával. Viděl dobře, ale černobíle. Zkoušel mrkat,nebo alespoň zavřít oči a pak je otevřít,ale nic nepomáhalo. Stále tak viděl. Uviděl na stole před sebou svícen, který nebyl zapálený. Zapálil ho. Kolem něho se rozlehlo světlo a jeho oči začali vnímat barvy i světlo. Žasl. Koukal kolem sebe s otevřenou pusou a narazil na zrcadlo. Koukl na sebe. Bledý, jako kdyby v něm neproudila žádná krev a oči černé jako uhel. Jsem teda,jsem upír, koukl se na svoji ruku, která byla stejně bledá jako obličej. Usmál se, ale když pomyslel na Isabel,zkameněl. "Srabsky" ji tam nechal a prostě utíkal. Podvedla mě,nebo mi chtěla něco dát? Ptal se neustále odrazu v zrcadle. Nikdo mu neodpovídal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama