Kapitola 2. – Ta druhá ztracená

31. srpna 2007 v 15:08 | Lovable |  Amor Of Blood
Zaskřípání dveří se rozlehlo po tichém bytě. Průvan, z otevírání dveří ofoukl černovlasou dívku, rozhodil jí vlasy a ona vánek jen uvítala.Vešla dovnitř. Myslela si,že bude její spolubydlící doma,ale bylo tu až moc ticho.Možná se šla projít.Pokrčila rameny, dala džínovou košili na věšák a tenisky vedle botníku.

Byt byl celkově chladný na to,že venku vládlo léto a s ním i třiceti-stupňové vedra. Nadechla se studeného, očisťujícího vzduchu a procházela pomalu bytem k velké pohodlné sedačce.Svalila se na ni a zavřela oči.To je až moc podezřelé ticho, postěžovala si. S donucením sama sebe vstala a šla k rádiu. Šla kolem pokoje,kde přebývala její kamarádka. Jen koutkem oka nakoukla do jejího pokoje, aby se podívala,jestli třeba její spolubydlící neusnula. Na první pohled nic zvláštního neviděla. Spíše jí tam něco nesedělo. Instinktivně se vrátila a nakoukla podruhé. Zaostřila na kus boty, která neležela na zemi.Ona stála.… Najednou v žaludku pocítila tunu kamenů, ale to jí nebránilo udělat krok k pokoji a nakouknout.Nebo aspoň více pootevřít dveře. Natáhla ruku na dveře a drcla do nich.Ruku ihned stáhla. Dívka, která ležela na zemi bez života s otevřenýma, vyděšenýma očima byla… Kradmo pohlédla na její viditelně odhalený krk, který vypadal po velkém zápase velmi poškrábaný a otlačený. Na boku byly rány od ostrých zubů. Krev ještě nezaschla a kolem kousanců se nevytvořila skvrna(jak ze známých seriálů, které se dají nazývat kriminálky), která vyjadřuje čas zaútočení na oběť. Obešla celé tělo. V okně,co bylo naproti tělu se mihlo něco černého. Trystal tohle zaznamenala pomocí periferního vidění, kterému teďka moc neděkovala, protože jí přepadla úzkost a strach. Pootočila hlavu k oknu a zaostřila na místo,kde viděla mihnutí. Nic tam nebylo.Žádné známky po tom, že by tam někdo byl, ale jen tak lehce se neuklidnila.Vnitřní hlas jí říkal, běž se kouknout.Pro jistotu.Za pár kroků nic nedáš, a tak jí poručila hlava,tak její tělo dělalo. Jeden krok, druhý, třetí a už je u něho. Nějak rychle, pomyslela a vykoukla opatrně z okna. Koukla pod parapet kde nic nebylo. Otočila se nahoru,ale neviděla přes výstupek,tak se neklonila víc. Nic. Otočila hlavu zpět směrem k chodníku pod oknem a oddechla. Slunce jí pálilo na líčka a najedenou jí došlo to co právě dělá. Je v klidu,i když za jejíma zády je mrtvý člověk.Teda spíše vypitý,pomyslela si.S hrůzou v očích se otočila na obět, která byla bílá jako stěna a na pohled bez jediné kapičky krve. Rukou nahmatala mobil a vyťukala číslo, kterou pěknou řádku let nevytočila.
Seděla v temném obývacím pokoji,který osvětlovala pouze lampička na stolku. Divila se,že to vzala tak lehce.Vždy se jí už jen při pohledu na krev dělá zle,ale dnes byla naprosto klidná.Ikdyž viděla mrtvolu.… měla ze sebe strach.
Pokoušela se vytvořit průvan,otevřela všechny okna a sedla doprostřed toho všeho. Vzduch byl teplý, ale sem tam se větřík objevil a když už ano tak si ho užila jak jen mohla.
V nose jí zašimrala příjemná vůně kolínské, která ji přiměla otevřít oči. Před jejíma očima těsně dotýkajíc jejího nosu stál mladík, který vypadal na dvacet.Možná víc,možná mí, nedalo se to s přesností určit.Měl černé rozcuchané vlasy, dlouhé ani ne ke krku a zvědavé, lišácké oči. Skoro jako zvíře.
Trystal ztěžka oddechovala a to očividně pana "neznámého" pobavilo. Když uviděla jak mu cukají koutky, uklidnila se. Koutky jí též začaly cukat nahoru a to jí trochu překvapilo. Vždyť má cizího chlapa v bytě, který skočil pravděpodobně oknem do jejího bytečku a ona nic, jen se sním tak směje. Najednou ztichl. Trystal se zarazila a koukla na něj nechápavě.
"Ty se mě nebojíš?!" zeptal se celkem uraženě jako kdyby to chtěl. Zavrtěla hlavou a začala se zase smát. To ho ale jenom víc naštvalo a shodil ji na zem i s křeslem.Teprve teď jí viděl zřetelně do obličeje.Její tmavě hnědé oči na něj vyděšeně hleděly,podobaly se jedné osobě, která mu dala šanci. Z poznání,kdo to je se od ní odtrhl.
Opatrně se posadila a podivně se na něj podívala. Copak by se mě bál, spíše já jeho,podivila se a on jí jako kdyby porozuměl.Postavil se a přiblížil se k ní, ale jen na určitou vzdálenost. Obcházel ji dokola a sjížděl jí pohledem od zdola až nahoru pohledem, který nebyl zrovna příjemný.
"Proč si mě tak prohlížíš?!" vyhrkla najednou ze sebe jako kdyby toho člověka znala léta a divila se,proč jí tak sleduje. Toho vyrušilo z hledání nějaké chybičky.Zvedl hlavu a koukl do jejích tmavě hnědých očí.
"Někoho mi šíleně připomínáš.Spíš i vypadáš jako ona." Usmál se. "Utekl jsem před ní že strachu a nepomohl jsem jí," sklopil hlavu hanbou. Trystal zamrkala nechápavě očima a po čtyřech se posunula blíž k němu. V hlavě jí stálo běželo 'holka co to děláš, vždyť ti něco může udělat' jenže něco jí k němu přitahovalo.Bylo to něco neurčitého.něco,co se nedalo vůbec popsat.
"Utekl jsem a ani jsem se nevrátil zkontrolovat ji.Prostě jsem šel. Už hodně let bloudím sám a pořád si to vyčítám.A teď potkám někoho,kdo její podobný jako vejce vejci.Jen ty oči jsou jiné." řekl zklamaně. "Jak je možné,že se mě nebojíš?Zabil jsem ti kamarádku.Jsem nebezpečný," mrkl na ni.
"Sama bych to ráda věděla." Podrbala se na hlavě a zasmála se na něj. "Mám pocit,jako kdybych tě znala spoustu let, ale to není možné,protože si na to setkání nepamatuji." Hleděla do země a hrála si s kobercovými vlákny. "A proč by jsem se tě měla bát?!" koukla na něj, ale on nikde nebyl. Jen ona sama s nábytkem a s průvanem, který byl ledový už i na ni.
Vstala ze země a šla k oknu. Vykoukla z něho a snažila se zaostřit nějaký pohyb v dálce. Zachytila jen stín ze svítilny, který zacházel za roh. Zklamaně zalezla do bytu, zvedla zchozené křeslo do kterého znova usedla.
"Ehm, ehm." Odkašlal si někdo za ní a ona se v naději ihned otočila na pohovce a vykoukla z opěradla na záda. Někdo tam stál, ale ta naděje, která v ní byla nepatřila jemu. Strach, úzkost a panika v jednom ji zamotávaly hlavu.Zavřela oči,pustila se opěradla a klesla na koberec.Tam zůstala ležet v hlubokém, neznámém spánku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama